Hudebníci David Koller, Richard Müller a Viki Olejárová nahráli k 51. výročí sovětské okupace Československa coververzi písně Pasážová revolta od Karla Kryla. Je podle vás na místě vztahovat její text, včetně posledních slov „…ne - nejsme na kolenou, ryjeme držkou v zemi!“ k dnešní době?

Zneužívání, nebo přesněji spíš znásilňování tvorby Karla Kryla je bohužel už takovým smutným evergreenem dnešní doby. Kryla si nesmírně vážím a jakkoliv jsou jeho písně, texty a myšlenky nadčasové, je nesmírně ošemetné je dávat do kontextu současné doby. Myslím, že by měly zůstat v tom kontextu, v kterém vznikly a do kterého je posadil sám Kryl. Novodobým rádoby „disidentům“, jinak svazákům, kteří ať už z oportunismu, nebo z nedostatku intelektu – eufemisticky řečeno, jdou bezpečně se soudobým režimem, tak jako jiní šli s tím minulým, je to však putna. Bezostyšně znásilňují Krylovy písně k svému výkladu. To, že Kryl byl už na začátku devadesátých let kritický k vývoji posametové demokracie, že jako jedna z prvních výrazných osob si troufal kritizovat Havla a lidi kolem něho, to nereflektují. Co kdyby Kryl své písně v této době vyložil jinak, než je vykládají oni? Miliony chvilek proti demokracii prý Kryla pouštěly či zpívaly v rámci svých totalitním smýšlením protkaných demonstrací, na nichž trhají Ústavu. Nevím, co by na to Karel řekl, netroufám si na rozdíl od jiných za něj mluvit, ale nejsem si vůbec jist, zda by byl pro. A Koller je případ sám pro sebe. Čím dál víc mám pocit, že hlavu nosí jen proto, aby mu nepršelo do krku, podobně jako Hutka nebo Klus. A to neříkám proto, že se s nimi rozcházím v názorech a pohledu na svět – to je legitimní.

Tomáš Klus se na sociálních sítích vyznal ze svého zklamání z Jarka Nohavici. Připomíná Nohavicovu temnou minulost, kdy v minulém režimu spolupracoval s tajnou policií, a přikládá i jeho novější kontroverze jako třeba to, že si v minulém roce osobně vyzvedl Puškinovu medaili z rukou ruského prezidenta Vladimira Putina.

Tomáš Klus sice ve svém příspěvku říká, že nechce soudit za to, co bylo, protože v té době nežil a sám neví, jak by se zachoval. S čímž nadmíru souhlasím. Navíc jak často říkám, ne lež samotná, ale důvod dělá lháře. Stejně jako ne utrpení samo, ale důvod dělá mučedníka. Jenže Klus tu svoji myšlenku výše záhy poruší a už soudí. Vzhledem k Jarkovým „mimopoetickým názorům na svět“, jak sám napsal, nakonec sekl s poslechem jeho hudby. Jak typické pro takzvané „demokraty“. Jakmile máš jiný názor, než je ten náš jediný správný a žádoucí, tak jdeš proti nám a jsi persona non grata. A nejlépe i celá tvoje rodina, tvoji přátelé. A vůbec všichni ti, kdo o tobě kdy řekli něco dobrého nebo kdo tě kdy na ulici pozdravili – alespoň kývnutím. Klus také zmínil, že mu vadila Nohavicova fotka s Okamurou a že také pozorně sledoval, zda není „poznamenána“ i mistrova tvorba. Podobnosti s totalitními a bolševickými praktikami, proti kterým Tomáš tak brojí, čistě náhodná? Tomáš by spolu s dalšími lepšími lidmi mohl vydat nějaký seznam person non grata, s nimiž se „nedoporučuje“ fotit a od nichž se „nedoporučuje“ přebírat ocenění. Na rozdíl od Tomáše, Jarkova tvorba „poznamenána“ není. Na rozdíl od Tomáše totiž Jarek je demokrat a není a nebyl ovce tažená režimem, není oportunista a netrpí nedostatkem rozumu, aby si nedal dvě a dvě dohromady a nechal se strhnout současnými žádoucími postoji.

Klusova manželka Tamara Klusová přitvrdila v boji za planetu. Chce jít příkladem a rozhodla se, že rodina nebude létat na dovolené, aby omezila svou uhlíkovou stopu. Je podle vás takový přístup hodný následování? A co úvahy o neplození dětí?