Na Nový rok přednesl projev Petr Pavel. Četl ho celý ze čtecího zařízení. Během dvanácti minut bylo zapotřebí 22 střihů, často velice blízko sebe. Zaregistroval jsem výtku vůči České televizi, že jich bylo moc a některé nesmyslné. Málokdo si však uvědomil, že střihy byly nutné proto, že hlava státu nebyla schopna text přečíst souvisle a bez přeřeknutí. Navíc bylo podle projevu zřejmé, že Petr Pavel odříkává text připravený někým jiným. Působil jako školák, který u tabule odříkává našprtaný – a ještě ne moc dobře – text, rozhodně ne jako psychopat, který se prodral k moci. Je výjimkou, nebo začátkem nového trendu, že na nejvyšší místa se budou dostávat uhlazení pánové typu Petra Pavla a Petra Fialy, jejichž chování a vystupování zdánlivě nelze nic vytknout?

Nonverbální prvky v projevech prezidenta Pavla, premiéra Fialy a dalších vládních loutek bijí do očí. Toporné držení těla, strnulé pohyby, setřelá mimika, monotónní řeč… Doslova deklamují předložený text, jedou podle not. Když se paní plukovnice prezidentové na konferenci v Kyjevě zeptali, jaký dopad má válka na psychiku dětí, byla úplně mimo. Několik minut zoufale listovala papíry, zapomněla mluvit anglicky, na dotaz nedokázala reagovat… Ve scénáři to nebylo. Politika je loutkohra s prvky iluzionismu. Jde o to přitáhnout pozornost diváků, vtáhnout je do hry, vytvořit iluzi demokracie, navodit stav hypnotické poslušnosti. Vládní politici jsou iluzionisté třetího řádu. Dostávají scénáře, posty a benefity, které je udržují v představě, že jsou řídicími prvky systému.

Ta představa o vlastní důležitosti a o tom, že něco skutečně řídí, je patrná na jednom každém členovi Fialova kabinetu. Kdo ovšem za nimi tahá za nitky?