Rusové a Ukrajinci se vzájemně obviňují ze zničení přehrady Kachovka. Zdejší vládní politici a komentátoři měli jasno ihned, udělali to Rusové. Ministr Lipavský ještě přidal, že de facto použili zbraň hromadného ničení. Problém je v tom, že žádné hmatatelné důkazy stále nemáme. U politiků to asi překvapivé není, co řady analytiků a komentátorů, kteří se věnují bezpečnostní politice? Jak to svědčí o jejich kvalitě?

Jsme svědky hybridní války ze strany Západu. Ještě ani nedopadl sestřelený malajsijský boeing MH17 v roce 2014, a už některým „bylo jasné“, kdo je vinen. Od té doby velmi zřetelně sledujeme, jak západní propagandisté nečekají s obviněním Ruska při jakékoliv, byť nejnevhodnější příležitosti (Rusové si prý ostřelují jimi obsazenou Záporožskou jadernou elektrárnu, Rusové si prý zničili Nord Stream apod.). Nepotřebují žádné vyšetřování, žádný soud, oni nevyřknou podezření, ale hned sdělí, kdo je „vinen“. To je „kultura“ padesátých let, tady i v mccarthystických Spojených státech.

A pokud se takto projeví někdo, kdo si hraje na bezpečnostního experta či – bože chraň! – přímo analytika, tak si dělá z celého světa nehoráznou srandu. Je znamením úpadku doby, že mu někdo vůbec byť jen vteřinu naslouchá. Nicméně jedna okolnost těmto žvanilům nahrává – média nedělají nic jiného, než sledují efektivitu své prodejnosti, takže zveřejní jakoukoliv nehoráznost, jen když jim to udrží prodej, a tudíž inzerci.

Co se týče zničení hráze přehrady jako takové. Co všechno vlastně víme? Do jaké míry v daný okamžik můžeme hodnotit a dělat soudy?

Hodnotit můžeme v jakýkoliv okamžik, ale nutná opatrnost může být nahrazována větší přesností pouze s postupem poznání. V tento okamžik můžeme z odstupu pozorovat velmi zajímavou okolnost, totiž jakési váhání, dokonce by se dalo říci i překvapení z nastalé situace, protože vojenské analýzy nedávají vůbec žádný jednoznačný názor, které straně by to mohlo prospět více. A když už, pak převládá tendence, že větší prospěch by mohla mít Ukrajina, ale pouze v návaznosti na velmi specifické následné vojenské operace, o nichž však není jisté, zda jsou jich Ukrajinci schopni.

Je však nesporné, že předchozí napuštění vodních kaskád je prokazatelně dílem ukrajinským, a že poškození mostu i hráze je též prokazatelně dílem dlouhodobě ukrajinským.

Nesmíme však zapomínat na to, že někdy velmi jednoduché vysvětlení, jakkoliv by mohlo vypadat hloupě, může být nejpravděpodobnější. Tím myslím variantu, že Ukrajinci vodní dílo sice dlouhodobě poškozovali, a zvyšováním přítoku hráz zatěžovali – a ona však povolila samovolně, v okamžik, který byl překvapením pro obě strany.

Přitom ovšem stále zůstávají ve hře vyšetřovací hypotézy, že zničení je dílem ukrajinským, nebo ruským.