Na Žofín se přišly desítky tisíc lidí rozloučit se zpěvákem naposledy. Navíc ulice před zpěvákovou vilou byla posetá kompletně svíčkami a vzpomínkovými předměty a na přání rodiny tak ještě nějakou dobu zůstala… Měli jsme státní smutek. Byl Gott symbolem českého národa? Co to říká o české společnosti?

Lidi si vždy hledají nějaké své idoly a modly. V pořádku, proč ne? Karel si takovou oblibu zasloužil, protože byl opravdu velkou osobností v rámci hudby, ale i celého projevu a mentality národa. Mám takový pocit, že každý národ potřebuje nějaké svoje modly a lidem to pomáhá. Psychicky je dokáže nabít, postavit, dokážou se s těmi lidmi ztotožnit. Zaplať pánbůh, že to byl Karel, a ne někdo jiný. Hledat příklady a najít si svůj idol a modlu v některých lidech by mi přišlo docela smutné. Ještěže to byl ten Karel.

S vašimi zkušenostmi z minulého režimu, není to jednoduše tak, že Karel Gott coby vůbec nejexponovanější celebrita v rámci tehdejšího režimu stejně nemohl proti komunismu otevřeně vystupovat, byť s ním vnitřně nesouhlasil? Že Gott si režim nevybral, nevymyslel, a prostě fungoval v tom, co bylo? Nad smrtí zpěváka se zamyslel i písničkář Jaroslav Hutka. Podle něj byl zpěvák slavný „z rozhodnutí strany a vlády“, lidé prý jiné možnosti neměli, a tak se Gotta naučili milovat. Je pravda, že Gott významným způsobem těžil ze spolupráce s režimem?

Co se týká Jardy Hutky, tak mám pocit, že si hraje na proroka, a to mi občas vadí. Ale řekl bych to jinak: komunismus byla nevýrazná politická epizodka v éře Karla Gotta.

Domníváte se, že se podobný fenomén může opakovat? Může se objevit hvězda a spojit všechny tak jako Karel Gott?

Já si myslím, že ne, a to z prozaického důvodu, že lidé jsou už dnes nejen mentalitou, ale i postavením někde jinde. Dnes se dostáváme do situace, kdy má muzika jako taková problém v tom, že dnes není možné dělat hudbu a živit se hudbou. Jak se říká, potkají se dva muzikanti a jeden povídá: Já jsem si koupil to vaše nové album. A druhý na to: Tak to jsi byl ty, to je dobrý.