Určitou dobu panovala nejistota kolem schvalování zpráv o činnosti a hospodaření České televize. Slyšeli jsme varování, že se otevírá cesta k „úplnému ovládnutí reálně jediného svobodného a veřejnoprávního média v zemi majitelem politického hnutí, Hradem, bolševiky a ruskou propagandou,“ což sděloval například člen Rady ČT Zdeněk Šarapatka. Nakonec asi nic tak horké nebude, protože premiér Andrej Babiš doporučí poslancům zprávy schválit. S jakým dojmem jste tyto debaty sledovala?

Není to vlastně nic nového. Debaty o schválení či neschválení se vedou od roku 2000 pořád dokola. Výsledek byl vždy očekáván v České televizi s napětím do poslední chvíle. Málokdo si pamatuje, že za éry ODS zpráva schválena nebyla, ačkoli tomu nic nenasvědčovalo. Nebyla schválena jedna a všichni to brali jako tiché varování, co by se mohlo stát, kdyby náhodou... Samozřejmě velké strašení, kdo všechno může ovládnout ČT, je folklór.

A jak hodnotit, že se Andrej Babiš obrátil na své poslance s doporučením říct i v tomto případě „ano“?

Pan premiér Babiš se snaží vyhnout legislativnímu chaosu. Zákon o České televizi, pokud se týká neschvalování zpráv, je poněkud mlhavý. Je tam napsáno, že když se neschválí dvě zprávy o hospodaření nebo o činnosti – přičemž není jasné, jestli jde o dvě zprávy o činnosti nebo dvě zprávy o hospodaření nebo jedna zpráva o hospodaření a jedna zpráva o činnosti –, může dojít k odvolání Rady.

Obecně se pracuje s formulací: Neschválení dvou zpráv znamená, že Sněmovna může odvolat celou Radu ČT, která volí generálního ředitele…

Důležité je slovo „může“. Není automatismus, se kterým všichni přicházejí. Říkají, odvolá se Rada, a co budeme dělat? Tak to není. Sněmovna může odvolat Radu, ale nemusí, přičemž není jasné, do kdy to může udělat. Jestli bude rozhodování trvat do konce volebního období a pak se bude rozhodovat s čistým stolem jako u všech ostatních zákonů, nebo zda je hrozba nejistoty trvalejší. Zákon vytvořil velkou nejasnost a velký manévrovací prostor. Myslím si, že Andrej Babiš se chce vyhnout tomu, aby vznikl problém s diskusí, co se vlastně stalo a jaké jsou důsledky, protože se zákon vyjadřuje mlhavě.

Máme zásadní problém v tom, že jsou slyšet buď zastánci České televize, kteří mají dojem, že když se řekne cokoli kritického proti České televizi, tak je to boj proti ní a útok proti svobodě slova – nebo ti, kteří ji extrémně kritizují a mají pocit, že by se měla zlikvidovat a zašlapat do země. Musíme si zvyknout na to, že existuje demokratická diskuse o tom, jak se Česká televize chová. Všichni mají pocit, že veřejnoprávní televize všem patří, ale oni mají svůj management. Nemůžeme se dostat do situace, kdy management udělá rozhodnutí, to se nelíbí některým spolupracovníkům nebo lidem zvenku, spory se přenesou na půdu Poslanecké sněmovny a všichni volají „ó hrůza“. Řekla bych, že v tomto se musí chápání veřejnoprávních médií změnit. Jsou to normální instituce, za které je normálně odpovědný management. Nejde o  instituce, které patří všem, všichni budou do toho co dělají mluvit a ředitelé budou lítat jako hadr na holi. Změnit přístup by měli všichni, jak přehnaní kritici, tak ti, kteří se domnívají, že je totálně nekritizovatelná.

Nejde ani o celek, většinou se kritizuje zpravodajství a publicistika. Vysekne se jeden kus. Domnívám se, že každoroční boj o zprávy ukazuje bezradnost nad tím, jak o veřejnoprávních médiích diskutovat a jak k diskusi přistoupit.

Teď je otázka, jak nastavit diskusi. Výhrady jsou zásadní, ale evidentně je nikdo vážně nebere. Nebo nemají pravdu? Ve Sněmovně poslanci KSČM a SPD tvrdili, že je ČT tendenční a že nedostávají dostatek prostoru ve vysílání…

O prostoru se také mluví strašně dlouho. Samozřejmě lze zjistit tendenčnost vysílání analýzami. Obě si ale asi pamatujeme, co se stalo, když analýzu vypracoval Jan Křeček. Náhle se zjistilo, že Jan Křeček je nepřítel lidu, protože si dovolil říct, že jsou některé strany zřejmě protežovány. V podstatě procházely pokusy o jeho profesní likvidaci. Vidíme, že diskuse není snadná. Já se domnívám, že by mělo být více takových analýz, jako udělal Jan Křeček. Musíme se naučit normálně diskutovat. Co se stalo, je opět důkaz, že diskutovat neumíme.

Konkrétně komunisté v určité době přicházeli s myšlenkou, že by politické strany měly mít prostoru tolik, kolik mají politické síly. Domnívali se, že jejich politická síla je větší než kolik dostávají prostoru, aniž by si uvědomili, co je to ten prostor. Je to o tom, že nějaký poslanec něco provedl? Pak budete o něm vysílat čtyři dny a vyskočí podíl vysílání. Je potřeba odložit emoce a používat normální zdravý rozum. Ne, aby – když se schvalují zprávy – stálo před budovou dvacet lidí s transparenty a jedni volali, aby se vše zrušilo, a další chtěli svobodu slova. To prostě nejde.