Část majitelů a provozovatelů hospod a restaurací odmítá respektovat omezení a nechávají otevřeno i po 20. hodině. V Bartolomějské ulici v Praze přímo pod nosem policejních útvarů prodávali alkohol a hosté stáli frontu. Konala se také další demonstrace proti vládním opatřením a rouškám. Začínají mít Češi omezení dost a projevuje se to tímto způsobem? Nebo o čem takové chování vypovídá?

Řekl bych, že o ničem podstatném. V každé společnosti je část lidí, kteří mají na věci jiný náhled, mají jinou hranici únosnosti, pokud se jich má týkat nějaké omezení. A v demokratických společenstvích mají právo svůj názor legitimně vyjádřit, pokud jim to zákon umožňuje.

Třebaže v případě restaurací, hotelů a podobně jde především o strach o přežití, jde jim o živobytí, o budoucnost. V těchto případech je asi legitimní neuposlechnout, i když ne legální, tedy vlastně protizákonné, zvláště jde-li o nouzový stav. Ale divme se lidem, kde jde o jedinou činnost, na které jsou existenčně závislí. Přidejme k tomu hrozbu z neplacení účtů, nájemného a tak dále, tedy hrozící insolvence s možnými exekucemi. Zničené životy.

Není tedy divu, když vzpourou proti nařízením dávají najevo, že jim už nic nezbývá než jen tato vzpoura, která, doufají, donutí vládu se nad těmito likvidačními nařízeními zamyslet. Konečně, ten řetězec příčin a následků nekončí jen u nich, ale zasahuje i do oblastí, které byly na této činnosti závislé.

A kdo tedy může za to, že se lidé takzvaně staví na zadní proti nařízením? Kromě toho odmítají při trasování poskytovat všechny informace o kontaktech; důvodem je obava, že blízké a známé vystaví karanténě, tedy výpadku ze zaměstnání a tím i o peníze. Může za to nezodpovědnost, liknavý přístup nebo kroky vlády?

Za to může jedině a zase jedině vláda, prostě ti, kdo mají výkonnou moc a rozhodují. Mohou za to jejich nařízení, která si v mnohém protiřečí, jak se v průběhu času ukazuje. Bylo by však vhodné říct, že by pravděpodobně selhaly i jiné vlády, tedy i ty, kde by vládla nynější opozice. Stačí si připomenout Fialovou kritiku Babišovy vlády, že jednou příliš utahuje, pak zase, že příliš povolila nebo nejednala včas. To také příliš důvěryhodně nevypadá. Jen obvyklé politikaření.

Musíme vzít v úvahu, že v krizových stavech, kterým nynější stav bezesporu je, lidé myslí zcela logicky v první řadě na sebe, jak si život ulehčit, nezkomplikovat, jak se přes tu problematickou dobu přenést s co nejmenšími negativními důsledky. Pochopitelně, že pokud se neztotožní s logikou nařízení, o to více budu nařízení ignorovat a obcházet. Běžná lidská vlastnost.