Čtvrteční rozhodnutí poslanců o neprodloužení nouzového stavu by podle některých vlastně přeneslo odpovědnost na kraje, které budou muset vyhlásit „stav nebezpečí“ a pandemická opatření provádět v tomto režimu. Na některých hejtmanech, včetně předsedy jejich asociace Martina Kuby, bylo vidět, že nemají moc představu, jak to udělají. Bylo by podle vás vůbec možné, aby hejtmani tímto způsobem řídili boj proti pandemii?

Vláda by měla vědět, že když se hlasuje o prodloužení nouzového stavu nebo o novelizaci či novém zákonu, že nemusí být prodloužen či schválen. To je základní princip demokracie. A jak na tuto triviální skutečnost má být připravena vláda, potažmo státní správa? Má mít dopředu připravená řešení pro oba případy. Nyní je řešení opět na vládě, hejtmani jí poskytli čtrnáctidenní odklad, ale po roce vzniku pandemie by již dávno měla mít vláda připravené podklady k dlouhodobému řešení vzniklé situace. Ostatně k tomu ji již od jara vyzývá SPD.

A navíc problém s covidem-19 budeme mít dlouho. Tak se ptám, jak bude vláda postupovat a co vše nakoupí, aby to nemusela kupovat bez výběrového řízení nejen v roce 2021, ale i v dalších letech. Již nyní vir mutuje a dnes vyvinuté vakcíny nemají očekávanou účinnost a podobně jako u sezonní chřipky se vakcíny budou muset modifikovat. Jak bude očkované obyvatelstvo v dalších letech proti mutovanému covidu? Neměla by být stanovena koncepce pro obvodní lékaře, kteří by toto měli zabezpečovat, podobně jako zabezpečují očkování proti kmenům chřipky? Neměl by mít pojištěnec právo si vybrat, jakou vakcínou chce být očkován? Včetně Sputniku V, který bude mít 3. verzi testů hotovou koncem května a teprve pak pravděpodobně požádá Evropskou agenturu pro léčivé přípravky (EMA) o registraci. Budou všechny vakcíny zdarma? Nebo bude zdarma jen jedna či dvě vakcíny a na ostatní (drahé) si budou klienti připlácet. Krátce řečeno, vláda a státní správa by neměly hasit problémy, ale předcházet jim a stanovit již nyní, jak budou postupovat nejen v roce 2021, ale také v roce 2022 a dále.

Opozice tvrdí, že nouzový stav je zbytečný, že opatření mohou být přijímána podle jiných zákonů (např. o veřejném zdraví), Piráti navrhují speciální pandemický zákon, který by zaváděl zcela zvláštní režim. Co si o tom myslíte? A osvědčil se nouzový stav za ten rok jako režim pandemických opatření?

Ano, tvrdí to i někteří hejtmani, že je možné postupovat podle zákona o ochraně zdraví. Také si myslím, že při koncepční práci vlády mohla sama toto řešení připravit a sama navrhnout nový zákon. V každém případě by měla novelizovat Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, popřípadě zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení či další zákony (např. zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, Vyhlášku Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva…).

Obecně lze říci, že každé opatření bude zbytečné, pokud nebude dodržováno. A je vinou vlády, že nepřesvědčila obyvatele k dobrovolnému dodržování pravidel a že následně policie dodržování opatření důsledně, zdůrazňuji důsledně, nekontrolovala a po domluvě nepostihovala. V této situaci se díky špatné komunikaci vlády s obyvateli řešení formou domluvy ukázalo jako neúčinné.

Jak se díváte na zarputile odmítavý postoj opozice k dalšímu prodlužování nouzového stavu? Dá se z věcného hlediska nějak pochopit?

Nenazval bych to zarputile odmítavý postoj. Uvědomme si, že pandemii máme v republice již téměř rok. To byl dostatečný čas na to, aby vláda přijala logická a koncepční opatření k zamezení šíření a hlavně k ochraně rizikových skupin obyvatel. Nedivím se, že opozici došla trpělivost. Například Svoboda a přímá demokracie (SPD) předkládá celý rok konstruktivní návrhy.
Navíc, menšinová vláda mohla vyjít vstříc některé z opozičních stran, splnit jejich podmínky a šíření zastavit anebo snížit. Určitě by pak s vládní koalicí spolupracovala opozice lépe a více by opatření vlády podporovala. Vláda jde pro ni nejjednodušší cestou a stále prodlužuje nouzový stav (mimo jiné může nakupovat bez výběrového řízení). Uveďme si některé příklady, které vláda mohla řešit citlivěji k lidem: Proč nemohou za přísných bezpečnostních opatření být otevřeny sjezdovky, sportoviště, kde například jsou dva hráči odděleni sítí, výuka na hudební nástroj, kde je v učebně přítomen jen učitel a žák, malé obchůdky, kde je jen jeden prodávající a jeden kupující, holičství, kde je jedna kadeřnice a jeden zákazník (a mimochodem, všichni chodí ostříhaní, takže je zákaz porušován) atd. Vím, že tento přístup a organizace je náročná, ale zaměstnanců ve státní správě je mnoho a měli by být schopni připravovat opatření vstřícná školákům, rodičům, sportovcům, podnikatelům i zaměstnancům.

Co jsou podle vás za uplynulý rok hlavní lekce z pohledu řízení epidemie pro státní správu?

Hlavní zkušenost je ta, že přijímáme opatření, která nejsou koncepční, ale „látají“ problém, až vznikne. Přičemž většina vzniklých problémů je předvídatelných.

Například: Máme málo vakcín, tak předseda vlády jede do Maďarska a Srbska a zjišťuje zkušenosti. Ale ty měl od státní správy (mimo jiné například od nečinného Ministerstva zahraničí) obdržet již před drahným časem a reagovat tak, jak reagují tyto státy. Nemá jezdit do Rakouska, aby se podíval, jak testují děti. Ale zabezpečit testování ve firmách a úřadech (například podle Jaderné elektrárny Temelín) a aby naše děti byly testovány ve školách, a ty jsme mohli otevřít. Nebo převzít osvědčenou zkušenost z Německa, kde pozitivní lidé jsou v karanténě, dostávají 100% kompenzaci platu a jejich karanténa je kontrolována nejen kontrolory Správy sociálního zabezpečení, ale také policií. Tím je silně omezen přenos nákazy a daří se zabezpečit trasování (u nás není vytrasován téměř žádný kontakt).