17. listopadu se na Palachově náměstí konala demonstrace Bloku proti islámu. To se ovšem nelíbilo studentům Vysoké školy uměleckoprůmyslové, která tam sídlí. Vyvěsili prý proto z okna transparent vyjadřující tradiční ikonou srdce lásku i islámu a také vzkaz – nacionalismus není řešení. Co na to říkáte?

Tak nejdřív bych vás poopravil. Nebyla to demonstrace Bloku proti islámu, což byl spolek, který jsem loni v červnu založil a letos v červnu byl u jeho samorozpuštění, ale Bloku proti islamizaci, což je „pohrobkovská“ organizace přežívající snad jen díky parazitování na původním jménu. O všem ostatním jste informováni správně a rád vám odpovím. Říkám k tomu, že ti „studenti“ by zasloužili zfackovat, povalit na zem, pošlapat po tvářích, naplivat na tváře, nakopat, vymáchat ve studené vodě – a celou proceduru tak šestkrát zopakovat, dokud se jim nerozsvítí. Protože veřejně vyslovovat LÁSKU k islámu – to je zejména pak od budoucích umělců to nejhorší chucpe, jakého se mohli dopustit.
Je to od nich především obrovská neúcta – neúcta ke stamilionům obětí islámské expanze za posledních 1400 let, ale i neúcta ke stamilionům dnešních muslimů, kteří se do islámu narodili, nebo do něj byli nalákáni, a tím jsou oběťmi v podstatě totalitní sekty, aniž by měli na vybranou a aniž by měli možnost úniku. Uvědomme si – islám je především všezahrnující (tedy odborně řečeno totalitní) ideologie, která se – ve své vyhrocené podobě – snaží kontrolovat život člověka od kolébky po hrob. Snaží se kontrolovat jeho myšlení, jeho reprodukční zvyklosti, jeho morálku, jeho strachy a záliby. Umění – to by mělo být především o svobodě, o sebevyjádření, tedy o věcech, které jsou s islámským učením v absolutním rozporu. Umělci milující islám, to je stejné chucpe, jako kdyby Pražská židovská obec oslavovala nacismus, jako kdyby křesťané prosazovali co nejvíc potratů, jako kdyby myslivecká jednota přešla na vegetariánství.

Je to taky neúcta k evropským kritikům islámu, včetně některých umělců (namátkou mě napadají jména Theo van Gogh, Salman Rushdie, Brigitte Bardot), kteří si za své odvážné postoje vysloužili ostrakizaci, výsměch, nebo za ni zaplatili životem. Také mě napadá, že to vše platí jen tehdy, kdyby to umprumáci skutečně mysleli jako „recesi“. Pokud to nemysleli jako recesi a islám skutečně milují – a ono to tak většinou bývá, že co je pro jednoho recese, je pro druhého safra vážná věc – bylo by to vlastně ještě horší. Je to ještě horší. Část mládeže, a nejen mládeže, vidí v islámu další „radikální revoltu“ poté, co všechny předchozí radikální revolty zklamaly. Revoltu, možnost zakusit něco naprosto nového, zničit staré pořádky, udělat rychlé kariéry, polepšit si vztahově a sexuálně a ekonomicky... A zase, to vše kdysi nabízel nacismus, to vše nabízel komunismus, to vše nabízel, ale přiznejme, že jen skromně, třeba radikální ekologismus. Všichni ale víme, kam tyto revolty vedou. Jediný problém islámu je, že je mnohem, mnohem horší než všechny dřívější radikální revolty.
No a co se týče druhého transparentu, toho o nacionalismu. On si snad někdy někdo myslel, že nacionalismus řešením je? Já rozhodně ne. Od začátku tvrdím, že odpor proti islámu je bytostně internacionální – a solidarizuji se s odpadlíky a kritiky islámu všech národností a ras. Naopak je možné, aby existoval nacionalistický islamismus; stačí zmínit nacionalistu a radikálního mohamedána Erdogana, stačí zmínit malé ropné monarchie s obrovskými překážkami získání občanství (někdy dokonce i pro konvertovavší manželky tamních občanů), stačí zmínit Saúdskou Arábii a její chování k zahraničním pracovníkům, včetně těch mohamedánských.