Jak se podle vás proměnila česká společnost za dobu, co se koronavirus stal součástí našich životů?

To je taková zapeklitá otázka. Ono asi záleží, z jakého úhlu pohledu se na to člověk dívá, jakýma očima. Jinak se bude cítit malý podnikatel, jinak umělec, politik, zdravotník, samoživitelka, důchodce… Každý z nich má jiné představy o životě, někdo miluje společnost, jiný je solitér, někdo bojuje o přežití, jiný na tom třeba vydělá. Vyberte si! Já si ale myslím, že navzdory pandemii lidé zůstali takoví, jací jsou. Sobci, altruisté, ignoranti… agresivní, mírumilovní, lhostejní i škodiči. A covid nám řadu charakterů odkryl. No a jejich životy a přístupy k němu, ty tu společnost mění. Ale tak to bylo asi vždycky, když nastaly mimořádné situace. Národ se z toho vždycky nějak vyhrabal a já věřím, že tomu tak bude i teď.

A jak koronavirus proměnil váš život, spisovatele, scénáristy…?

Na naší poslední členské schůzi jsem byl zvolen předsedou výboru Severočeského klubu spisovatelů. To s sebou nese řadu povinností, kromě jiného i jednání s úřady. A to se smrsklo na přišpendlení u počítače a internetovou komunikaci. Členská základna se rekrutuje ze spisovatelů Ústeckého kraje a většina z nich žije mimo Ústí nad Labem, takže se nemůžeme dost dobře scházet a kontakt zase nahrazuje počítač. Většina členů je důchodového věku a někteří z nich si s počítačem úplně nerozumí, a tak i to je problém. Měl jsem na říjen naplánovanou operaci kyčle a týden před výkonem mi ji zrušili z důvodu onemocnění pooperačních zdravotníků. Výroční schůzi jsme naplánovali před tímto datem, ale i to padlo. Takže jsme na dálku sestavili publikaci Almanach 2020 z prací členů našeho spolku, momentálně je v tiskárně. Budeme mít aspoň vánoční dárek. A pokud tento článek bude číst paní Melicharová z našeho klubu, tak ať přijme i touto cestou velké poděkování za rozhodující podíl na sestavení knihy.

I scenáristický život se zpomalil. Režisér Šajmovič dokončuje ve střižně natočený film – Tady hlídáme my, rodinnou komedii o psech a lidech, takže si jen k večeru telefonujeme, chybí nám osobní kontakt, telefonicky nebo s počítačem to není ono. Už jsem viděl první verzi filmu. Musím říct, že je povedený a divákům by se mohl moc líbit. Nu a koronavirus nám zatočil i s premiérou, bude asi až v květnu. V závěsu za tím se bude také technicky dokončovat film Praga pana Příhody, takže píšu sám a doufám, že to k něčemu bude…

Nakolik dokázala vláda podpořit kulturu a umělce v druhé vlně koronaviru? A co byste jí vytkl?

Víte, od té doby, co byla kultura ponížena na zboží, je všechno jinak. Aniž bych se teď chtěl dotknout jakéhokoliv řemeslníka či jiné profese, je umělec v poněkud jiné pozici. Nevytváří hodnoty pro fyzický život, ale pro duchovní, který, abych řekl, je stejně důležitý, ale přece jen ne životně důležitý. Řemeslník, zemědělec, ti nás živí a i umělci čerpají dotace a granty vzešlých z jejich daní a z jejich výrobků. A co ti kumštýři, kteří nejsou vidět na obrazovkách, ale excelují v oblastních divadlech, sochají a malují… Na ty se často zapomíná nebo jim není věnována náležitá pozornost. Nicméně se asi nemůžeme divit, když starost o potraviny, zdravotnictví a dopravu musí být zajištěna v prvé řadě. Myslím, že i umělcům je poskytována podpora, ale stát nemůže nasypat do každé natažené ruky. Poklonu mám pro ty, kteří to pochopili a pracují dočasně v jiných oborech. A zároveň věřím, že pandemie brzy pomine a do kin a divadel, do galerií a koncertních síní se vrátí diváci.

A vládě bych nevytkl nic. Ta nákaza řádí celým světem a jediné, co může dělat, je improvizace dle vývoje, reagovat na něj a zajistit základní potřeby, jak jsem už zmínil. Ve stejné pozici by byla jakákoliv vláda. Docela mě otravuje, když se na televizní obrazovce objeví pultíky, za kterými stojí politici jak na pisoáru a ohnivě přesvědčují, že oni by to udělali líp, že to říkali. Místo toho, aby odhodili stranické uvázání, sešli se a řekli: Je to náš společný průser, pojďme do toho jít společně! – tak se štěkají a hašteří ve Sněmovně, Senátu, v televizních stanicích. Co z toho lidé mají? Dosaďte si sami, nechci být sprostý. Takže, podle mě, vláda udělala pro kulturu, co udělat šlo a jiná vláda by zřejmě těžko mohla něco udělat jinak.

Po dalším uzavření restaurací, obchodů a dalších podniků přichází rozvolnění. K orientaci pomáhá protiepidemický systém PES, který je prvním přehlednějším nástrojem pro veřejnost, aby věděla, co a kdy se bude dít. Jak ho hodnotíte?

Tak něco se vymyslet či přijmout muselo. Takže PES. Abych se přiznal, nalepený na něj až tak nejsem. Rozvolnění je fajn věc, ale souhlasím se zdravotníky, že lidé by měli protiepidemická nařízení dodržovat nadále a být k sobě ohleduplní. PES nepes. Zrovna ráno jsem nechal pozdravovat sousedčina bratra a dozvěděl se, že dostal covida s velmi těžkým průběhem, s velkými plicními problémy a defibrilacemi síní. Předtím zdravý a odolný chlap. A není to ojedinělý případ v mém okolí. Proto bych apeloval na všechny, aby to nepodceňovali, a i když PES bude dostávat příznivější barvy být pořád opatrní. Hledat stále v něčem nějaké chyby nebo problémy, to umí každý blbec. Borec je ten, kdo s něčím přijde, třeba nedokonalým, ale něčím jiným než nekonstruktivní kritikou.