Tak prý sháníte jodové tablety a žádné jste zatím nesehnal. Co všechno kromě těch jodových tablet by si občan měl opatřit, pokud to ještě je?

Víte, ono je to takové symptomatické... Stále se přibližujeme jaderné válce a jediné, co s tím můžeme dělat, je shánět jodové tabletky. Kdyby někdo opravdu ten knoflík zmáčknul, tak bude nejspíš úplně jedno, jestli ty tabletky máme, nebo nemáme a nějaký jaderný spad bude náš nejmenší problém.

Já se deset let snažím udělat domácnost co nejvíce soběstačnou. Mám hospodářská zvířata, co se dají sníst, mám velkého psa na obranu, mám plný sklep zavařenin a konzerv, mám na směnu dostatek vína i pálenky, zařídil jsem se tak, aby se doma dalo vařit bez plynu i elektřiny, pořídil jsem si loupačku na výrobu krup a mám doma několik tun ječmene.

Ale čím víc toho mám, tím víc si uvědomuju, že jde o velmi ošidnou jistotu. Průšvih přichází pomalu. Krok za krokem. Unaví vás to. Zvyknete si vlastně i na šibenici. A nakonec, až se něco doopravdy stane, tak už stejně nemáte sílu se bránit.

A abych odpověděl na vaši otázku: Není od věci, aby lidé doma měli zásoby alespoň na pár dní. Aby ve chvíli, kdy ostatní budou řešit jídlo, mohli řešit, zda je kam zdrhnout. 

„Mírové konferenci“ ve Švýcarsku, která se radila o dalším postupu války, jste se už vysmál. Ale řekněte: Myslí naše elita, čili Fiala, Rakušan, Koudelka a jiní, že opravdu mohou přijít ruské údery na Evropu? Opravdu to berou jako možnost, nebo se chlácholí, že se to nestane?

Já myslím, že tomu věří stejně povinně, jako kdysi lidé povinně věřili, že císař má nové šaty. Co jiného jim také zbývá, že? Věřili ve vítěznou válku proti Rusku. Věřili svým spojencům, kteří je chlácholili, že se nic nemůže pokazit. Ale dopadlo to poněkud jinak. Teď především nevědí, jak z toho ven. Ten nahý císař tehdy také dál pokračoval ve svém defilé, i když dav už dávno volal, že je nahý. Nemohl jinak.

Naše elity stále více slyší, že jsou nahé, ale stále více musejí dál hrát svojí hru.