Eurokomisařka Věra Jourová chce v rámci takzvaného Akčního plánu (Digital Services Act) bojovat proti dezinformacím. A zdůrazňuje, že boj proti dezinformacím není cenzurou, kterou prý v Evropě zavést nehodlá. Je tento boj proti dezinformacím něco jiného než cenzura?

S tím postojem souhlasím, cenzura je něco úplně jiného. Boj proti dezinformacím chápu tak, že se bude nějakým způsobem bránit šíření fám a legend, ale cenzura znamená, že prověřuji a kontroluji vše včetně pravdivých údajů.

Jourová tedy připravuje akční plán s pravidly pro internetový obsah, avšak odpůrci tvrdí, že může dojít k omezení svobody slova. Bojuje s tím po svém i americký prezident Donald Trump, podle něhož k ohrožení svobody slova dochází, když mu sociální sítě mažou příspěvky. Jak vnímáte snahu Evropské unie nějakým způsobem s dezinformacemi bojovat a věříte evropským institucím, že naleznou hranici mezi bojem proti dezinformacím a cenzurou?

Nejdříve je třeba znát takzvaný akční plán. Přiznám se, že o něm nic nevím, nikdy jsem ho neviděl a zatím jde jenom o záměr. Počkejme, až ten dokument bude na stole. Soudit něco, než se s tím seznámíme, je scestné.

Ale co se týče Donalda Trumpa, je tím posledním, kdo by měl tvrdit, že je omezována svoboda slova. Svými činy, výroky a naprosto protichůdnými postoji v podstatě uvádí svět do rozporné situace, a to, co se dnes děje ve Spojených státech, je pro mě nestravitelné.

Nedivíte se tedy Twitteru a Facebooku, že odstraňují jeho příspěvky?

Jestliže Trump překročí hranici, je to stejné, jako když ji překročí občan. Prezident Spojených států je jenom vypolstrovaná židle, jinak tam sedí člověk jako každý jiný.

Řekl jste, že si musíme počkat, jak ten dokument bude vypadat. To je pochopitelné, ale v poslední době sílí obava některých lidí o přílišnou cenzuru a krácení svobody slova. Máte v tomto smyslu v Evropské orgány důvěru?

Nevidím důvod, proč bych neměl důvěru v evropské orgány. Chci říci, že otázkou svobody slova se zabývaly české soudy a opakovaně nedaly za pravdu ani prezidentu Miloši Zemanovi, ani premiérovi Andreji Babišovi v jejich sporech na ochranu osobnosti. Řekly, že osoby, které jsou veřejně činné, musejí snést velkou míru kritiky, takže nevidím žádný důvod, proč bych se měl bát postoje Evropské unie.

Slovenská socioložka Iveta Radičová pro česko-německý server Goethe.de řekla, že jen co se o tom začne mluvit, přijde reakce: „Ale svoboda slova.“ Podle ní však nikdo nehovoří o cenzuře. Připomněla zároveň, že svoboda slova má své limity. Omezuje ji minimálně právo na ochranu osobnosti a nepřístupná témata. Máme to v českém zákoně v tomto smyslu dobře ošetřeno?

Baruch Spinoza kdysi řekl, že svoboda je poznaná nutnost. A nikdo tento výrok ještě nepřekonal. Prostě svoboda končí tam, kde se omezují práva druhého. Svoboda končí tam, kde začnu napadat jinou osobu. Ale samozřejmě musí jít o útok, který má určitou míru a intenzitu. Znovu říkám, souhlasím s tím, že může vzniknout akční plán, ale počkejme si, jaký bude výsledek.