Před nedávnem jste skončil s dětskými tábory, takže jistě můžete něco říci k fyzické přípravě děcek, i když samozřejmě „ty vaše“ jsou na tom lépe... Jaký je stav těch běžných dětí, je to stále horší?

Je, určitě, a nevím, kam to spěje a raději to ani nechci domýšlet, kam to spěje. Je to docela zarážející. Téměř mi tam zkolaboval čtrnáctiletý kluk. Šli jsme jen na výšlap na Čerchov, z Capartic nějakých čtyři a půl kilometru. A on byl totálně hotový, sedl si na silnici a že dál nepůjde. Samozřejmě hodně dělá psychika, když se člověk rozhodne, že prostě nemůže, tak nejde. On konstitučně vypadal na to, že se sebou nic nedělá, nesportuje, ale ve 14 letech, kdy už jsou u kluků aspekty líbit se holkám... To jsem se divil. Musel jsem ho trochu „nabudit“ – říkám, tady jsou osmiletí a podívej se, jak šlapou, vždyť jdeme pomalu, žádný kvalty. Pak jsem ho ukecal.

U mládeže jde fyzička opravdu dolů.

A co „absťák“ po technice, po noteboocích, mobilech?

Jim to samozřejmě chybí, ale docela rychle je vtáhne do děje atmosféra tábora. Myslím, že něco takového rodiče uvítají. Vždyť už při jejich příjezdu to na nich zas vyžadují. Takže rodiče za to děkujou, že to tam nemůžou mít. A máme pro mobily i špatný signál... Ale říkám – je to i na vás, na rodičích, vy to musíte stopnout, udělat harmonogram, kdy můžou na počítač, a ne že u něj budou sedět od rána do večera.

Dnes i vedoucí tábora jsou jednou nohou v kriminále…

Je to obrovská zodpovědnost, která je 24 hodin denně. A moji instruktoři ví, že musí být v pohotovosti, kdyby třeba děti měly nějaké zdravotní potíže, takže nemůžou jen tak spát. A na mně jako na veliteli tábora je toho nejvíc. Ale nemůžu si to každou vteřinou promítat v hlavě, protože to bych nemohl dělat nic. Pro mě je nejsložitější a nejtěžší to připravit a rozjet, a pak si vlastně už s nimi hraju. A když logistická podpora a především kuchyně funguje, tak už se staráme hlavně o instruktory, aby vše mělo hlavu a patu.

A je dost instruktorů?

S nimi je to taky složitost. Jezdí se mnou jedna holčina, hodná a starostlivá, teď bude studovat pedagogickou fakultu, ale ještě asi nemá takovou věkovou zralost, protože když jí všechno řeknu, tak to udělá. Okamžitě a dobře. Ale starší člověk, který má více zkušeností, už vidí dopředu... Samozřejmě, záleží na tom, jak si ty lidi vychováte.

Prostě, nejsou lidi na ty lidi…

Je to tak, a je to horší. Já ty „svý děcka“ znám dobře, chodily ke mně třeba i dřív na judo, takže ví, do ode mě mají čekat, a já vím, co zas od nich.

Pojďme k jádru našeho rozhovoru, protože jsme se více než půlrok neviděli. Jak je to bezpečnostně – lepší, horší? Jak to vidíte na našich ulicích, i mezinárodně?

Tady u nás na Domažlicku to zatím „stagnuje“, je to na stejné úrovni, ale můj pohled je, že i tady to bude mít tendenci ke zhoršování. Teď se tady v okolí budou rozjíždět další montovny, kde je nárůst dělníků z východu značný, a už to pociťujeme. Takže kriminalita, i ta přestupková, bude narůstat. Bude se hodně rozšiřovat i společnost Evobus v Holýšově, což je výroba autobusů Mercedes, takže to jistě zasáhne i Domažlice.

Dneska si člověk na práci toho Ukrajince rád vezme, ale je tam riziko, než natrefíte na člověka, který udělá, co je usmlouvané.

... a určitě je tu i bezpečnostní riziko...

Ano, dnes je problém ty lidi prověřit. Agentury to nasmlouvávají a nevím, zda by dokázaly udělat kontrolu, jestli daný člověk nebyl trestaný nebo má nějakou závadovou minulost. Na to se popravdě řečeno moc nehraje. V agentuře to jde prostě na kusy.

Pořád se říká, že se tu skvěle žije, že jsme jednou z nejbezpečnějších zemí světa…

To se ale bohužel může změnit. Když si sem pustíme jiné národnostní menšiny, tak se situace bude v každém případě zhoršovat. Kriminalita bude narůstat. Jedna věc je migrace kvůli práci, ale pouštět si sem migranty a uprchlíky, s tím mám velký problém.

Nechci být drsný, ale ať se ty zaměstnanecké firmy a ty agentury postarají o najaté lidi. A udělal bych to zákonem. Když nebudou vykonávat práci, tak je vezmou zpátky a nenechají je tady napospas sociálnímu systému České republiky. Ze stovky jich tu zůstane padesát, a to by bylo super. Ale to se neděje.

A bezpečnostní situace v mezinárodním pohledu? Zůstaňme prozatím v Evropě…

Tam je to velký problém. Jednak z Ukrajiny může vyplynout rozpoutání ozbrojeného nebo válečného konfliktu. Dnes najít, kde je pravda, to je problém. Samotní Ukrajinci to neví, půlka chce na Západ, půlka na Východ. Komu dnes jde o pravdu?: A kde jsou hranice byznysu? Jednak tlaky z Ruska, pak z USA, kdy jim jednou slibují zbraně, pak zas že ne.

Když jsem byl v Bosně, tak jsem vždycky získával informace od těch lidí, protože jsem se domluvil. A to byl můj největší zdroj informací. Ne někdo jako v Kosovu mafián Thaci, který se pak stal prezidentem. Takový člověk neomezených možností. Lidi vám řeknou svůj názor, jak to cítí. Ale otázka je, jestli už nejsou zmanipulovaní. Pořád musíte mít ostražitost.