Poslední léta byla bohatá na události, které dle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu ´89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu ´89 dostali, o nás samých?

Lidé říkají, že takový stát za moc nestojí. Neumí vyřešit nic podstatného. Dnes rozhoduje o kvalitě života úroveň správy veřejných statků a tady jsme padli hodně hluboko. Připomenu rok 1965, povodně na jižním Slovensku. Republika nasadila armádu, vyhlásila výjimečný stav a na podzim byly škody odstraněny, lidé se stěhovali do nových bytů a domů. Myslíte si, že by to Havlova, Klausova a Zemanova republika dokázala? O nás to svědčí v tom smyslu, že jsme se opakovaně hodně ukvapili. Do zralosti má česká demokracie daleko.  

Myslíte si, že sdělovací prostředky podporují demokratickou otevřenou diskusi, nebo se jedná o manipulaci a propagandu? A případně v čem?

Ve veřejném prostoru je pravda k mání, ale je pod tlustým překryvem lží, polopravd a banalit. Občan se může dostat k pravdě jen jakousi archeologií pravdy, ale ne každý má na to čas a síly.  

V současnosti se hovoří o tom, že více než 85 procent legislativy přichází z Bruselu a český parlament ji musí jen povinně implementovat. Lze tedy ještě hovořit o demokracii?

Nemusí ji implementovat. Národní parlamenty mohou podle Lisabonské smlouvy použít takzvanou žlutou kartu, musí zastavit nebo spustit příslušnou agendu. Český parlament je v tomto směru velice lenošný. Především ale Poslanecká sněmovna.  

Známe citát J. A. Komenského, „vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český“, který se hodně citoval po listopadu. Je vláda věcí našich v rukou našich – českého lidu? Nebo je jinde? Kde?

To je správná a podstatná otázka: kde je moc? Kdo je jejím nositelem? A dostaneme se k tomu, že moc je jaksi neosobní, asubjektivní, jakýmsi automatismem se valí neznámo kam. Moc je v ekonomice i politice neosobní struktura. Pokud jde o ono tvrzení Komenského, postavil bych vedle něj jinou myšlenku Komenského: I omyl je účasten pravdy. V tom smyslu, že se vykolíkuje území, kam už nevstoupíme.  

Co dělat pro návrat vlády věcí našich do rukou našich?

Rozvíjet kontrolní mechanismy a demokracii  všedního dne, obsahovou demokracii. Pouhé procedury nestačí.