Je to dvacet let, co se poprvé volilo do krajských zastupitelstev. Myslíte si, že se za tu dobu kraje „usadily“ a staly se fungující a pro občany přínosnou institucí?
Asi ano. Kraje fungují, hospodaří s miliardovými rozpočty, nikdo už je nechce rušit, hejtmany nikdo nepřehlíží. Když se ale opraví silnice, nakoupí moderní vybavení do nemocnic či otevře nová škola, je lidem celkem jedno, zda za to může kraj, obec či stát. Nebo dokonce EU. Stejně tak když vám cestou domů ujede autobus, který vám měl navazovat na vlak, nadáváte na toho, koho máte nejblíž. Přestože řidič autobusu vůbec nemůže za to, že nějaký úředník či politik spoje špatně naplánoval.
Když jsem pořádala Dny s hejtmankou, lidé se na mne obraceli s nejrůznějšími problémy. A i když jsem neměla kompetenci něco nařídit, oslovila jsem příslušný úřad, vyzvala k nápravě, hledala řešení. Hejtman je viditelná osobnost, která má velkou neformální autoritu.
Kraje se etablovaly jako „třetí úroveň“ veřejné správy mezi úrovní obecní a celostátní. V čem je podle vás krajská úroveň veřejné správy specifická?
Jako bývalá starostka moc dobře vím, že samy obce na řešení některých problémů nestačí. A z Prahy je k nám zase daleko, ministerstva neví, kde přesně náš region tlačí bota. V Karlovarském kraji je 134 obcí a já znám každou z nich, bavím se se všemi starosty a vím, co v jednotlivých koutech našeho kraje potřebují. Společná řešení – to je přidaná hodnota krajů.
Jaké jsou z vašeho pohledu nejdůležitější agendy, kterými se kraje zabývají?
Dnes je to určitě krizové řízení a bezpečnost. Dlouhodobě pak doprava, zdravotnictví, střední školství, kultura, životní prostředí. V našem kraji je pak zásadní jedna speciální agenda, a to restrukturalizace ekonomiky a podpora zaměstnanosti spojená s útlumem těžby. Právě podpora podnikání a hledání investorů (jako třeba BMW, které u nás staví centrum pro autonomní vozy) bude v příští dekádě klíčová.
Máte pocit, že se kraje kromě své administrativní funkce staly také zdrojem „regionální identity“ a že se lidé se svým krajem ztotožňují?
Nemyslím si, že se lidé se svým krajem neztotožňují, všichni vědí, v jakém kraji žijí... Určitě se lidé u nás dnes více cítí jako „Varáci“, „Karlovaráci“ než jako Severočeši. Naše regionální identita se však spíše odvíjí od lázní a termálních pramenů než od krajské administrativy.
Občas zaznívá kritika disproporce krajů, že jsou rozdělené příliš nerovnoměrně (některé mají výrazně přes milion, nejmenší Karlovarský 400 tisíc) a že to v některých věcech zakládá nespravedlivé zacházení. Neměli bychom se po 20 letech zamyslet nad vymezením jednotlivých krajů a jeho případnou reformou?
Administrativní změnou hranic nikdo nezbohatne. Nechme věci, jak jsou, ale inovujme je. Jakákoliv reforma by stála spoustu peněz a nepřinesla by nic, co neumožňuje současný stav. Specifickou pomoc potřebují především strukturálně postižené kraje, jako je ten náš Karlovarský, sousední Ústecký a taky Moravskoslezský.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo