Vystupujete velmi sebevědomě. Kdy jste naposledy pocítil úzkost a vnitřní nejistotu?

Když jsem nesl odpovědnost ministra financí, tak téměř denně. Jsem věřící, takže vím, že i ve víře a lásce padnou pochybnosti. Když nesete odpovědnost za zcela zásadní rozhodnutí, tak pokud nejste psychopat, a já pevně doufám, že jsem normální, tak každou chvíli propadnete úzkosti a pochybnostem. Zda jste rozhodl správně, měl všechny informace a opravdu dobře zvážil všechny okolnosti. Každý, kdo je pod tíhou odpovědnosti rozhodování, tyhle stavy dobře zná. Nicméně když musíte přesvědčit okolí o správnosti svého řešení, tak nemůžete začít tím, že se topíte v nejistotě. Jsem přesvědčen, že šéfové firem či šéfové obchodních oddělení jsou na tom úplně stejně.

Jste vystudovaný chemik. Často je vám to vyčítáno z hlediska odbornosti v politice a potažmo i v ekonomice. Jaké máte protiargumenty?

Představa, že ministr má být největší žijící odborník v daném oboru, je scestná. To, že ministrem zdravotnictví by měl být nejlepší lékař, ministrem dopravy má být nejzasloužilejší železničář a ministrem financí ten nejlepší ekonom, prostě není pravda. Ministr je politik a politik je jiný džob než expert. Měl by se obklopit dostatečným množstvím expertů a z jejich diskuze i expertní práce vygenerovat vše podstatné, co odpovídá ideovým východiskům politického směru, který zastupuje. Z ryze odborného hlediska je ekonomie společenská věda, nikoliv exaktní.

Z ryze teoretického hlediska neexistuje v ekonomii, a ve veřejných rozpočtech už vůbec ne, jedna jediná správná cesta. Nabízí se mnoho různých řešení, které vycházejí z různých pohledů na svět. Já ho mám třeba zcela jiný než předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Ale ryze z odborného a teoretického hlediska nelze tvrdit, že toto je lepší a toto horší výpočet. Odborně jsou to srovnatelné varianty. A politik by měl navíc být schopen o svém řešení přesvědčit veřejnost. Doba, ve které jsem studoval, mi navíc nebyla moc nakloněna.