Jako politolog máte přehled. Je to i důvod Vaší kandidatury do Senátu?

Dlouhodobě působím v akademickém prostředí a k politice mám blízko. V posledních letech jsem se podílel na množství aktivit, které se dotýkaly veřejného prostoru a politického působení, například jsem působil ve Vědecké radě Ústavu pro studium totalitních režimů, pracoval jsem v poradní komisi Rady vlády pro výzkum a inovace v letech 2008 až 2010. Tyto aktivity mě vedly k tomu, že jsem dospěl k závěru, že jde o zajímavou oblast. Možná rozhodnutí souvisí i s mým věkem. Dozrál čas, abych si promyslel, zda rezignovat na politické aktivity nebo rozšířit jejich rámec.

Vy ale nejste členem TOP 09. Proč jste si vybral právě tuto politickou stranu?

Jsem v zásadě liberál. Myslím si, že liberálové to nemají jednoduché, protože zpravidla velmi komplikovaně hledají blízké politické strany, protože samotné strany jsou poměrně centralizované, výrazně uspořádané a to pro liberály není vždy příjemné. Jako liberál bych v zásadě mohl uvažovat o několika politických stranách. To, co mně na TOP 09 vyhovuje, je jejich program a fungování této politické formace. Vidím tam hodně prvků, se kterými souhlasím. Například otázka malého funkčního státu nebo osobní zodpovědnosti a zároveň svobody jedince. S jejich programem se na české politické scéně umím ztotožnit nejlépe.

Jak vnímáte aktuální působení TOP 09 v opozici?

Je to výrazná a srozumitelná opozice. Drží se svých programových priorit. Současně není destruktivní. Přichází opakovaně s řadou srozumitelných a zároveň pragmatických návrhů vůči vládě, ať už co se týká témat spojených s evropskou integrací, fiskálního paktu a podobně. Docela dobře TOP 09 dokáže ukazovat i na řadu chyb, které se objevují ve vládnutí současné koalice.

Vy jste už v médiích uvedl, že v případě svého zvolení se chcete věnovat vysokému školství, výzkumu a oblasti zahraničně bezpečnostní politiky země. Můžete být konkrétnější? Jaké jsou Vaše priority?

Ty dvě priority jsem samozřejmě uvedl v souvislosti s tím, čím se dlouhodobě zabývám. Od roku 1997 působím jako asistent nebo odborný asistent či docent na vysokých školách různého typu. Podporovatelnost výzkumu a vzdělávání je téma, v jehož prospěch by se i na půdě Senátu dala řada věcí udělat. Zahraničně bezpečnostní politika zase souvisí s tím, že Senát je specifický v tom, že právě v oblasti ratifikace smluv nebo vysílání zahraničních vojenských misí je nezastupitelný a nelze jej nijak obejít. Současně je to téma, kterému se opět dlouhodobě věnuji jednak v regionu střední Evropy, v oblasti evropské integrace i šířeji. Věnoval jsem se intenzivně hodnotám v zahraniční politice, otázkám demokracie, lidských práv a podobně.

Jak byste ohodnotil aktuální dění na Ukrajině a vztahy mezi prezidentem Porošenkem a Putinem?

Konflikty tohoto typu nejsou nikdy úplně černobílé. Neměli bychom být ale tak vyhýbaví, abychom jednoznačně nedefinovali agresora a oběť. Chování Ruska vůči Ukrajině je v posledním půlroce agresí. To není jen otázka toho, co se děje dnes na Ukrajině, ale také věc Krymu, který je dnes už plně anektovaným územím. Neříkám, že všechny postoje ukrajinské politiky jsou ideální, ale klíčové sdělení je, že v tomto případě Ruská federace překračuje pravidla, která se stanovila v mezinárodních vztazích a mezinárodním systému po pádu železné opony.

Čím chcete zaujmout voliče?

Věřím, že určitou erudicí v oborech, kterým se intenzivně a dlouhodobě věnuji. Tím, že instituci, do které kandiduji dobře znám, znám její kompetence i pravomoci. Vím také, co nemůže. Mohl bych oslovit voliče i tím, že Senát byl zamýšlen jako komora starších. Minimální věk čtyřiceti let pro kandidaturu je poměrně vysoký, ale mně je lehce nad čtyřicet let, takže bych mohl reprezentovat určitý mladý pohled uvnitř konzervativní a spíše seniorské instituce.