Prezident Miloš Zeman vystoupil před několika dny v Poslanecké sněmově na podporu senátního návrhu zákona týkajícího se hospodaření v Národním parku Šumava. Někteří poslanci odešli ze sálu poté, co v souvislosti s kritikou chování ekologů prohlásil, že když se ke stromům na Šumavě připoutaly aktivistky, měli je dřevorubci „přeříznout“. Patří takové dvojsmyslné řeči do vystoupení hlavy státu před zákonodárci? A chybí těm, kteří ze sálu odešli, smysl pro humor, jak komentoval prezidentův mluvčí?

Mám-li na první dobrou popsat své pocity z takového výroku prezidenta ve Sněmovně, jsou mi celkem ukradené. Necítím se jím uražena, ale ani pobavena. Je to prostě přitroublý fórek chlapů z hospody. Okusila jsem Zemanovy rádoby chlapácké řeči zavánějící despektem k ženským na vlastní kůži a byly adresovány přímo mně. Také při jeho projevu ve Sněmovně. Ze sálu jsem tenkrát neodešla, o úrovni toho projevu jsem si ale myslela své a říkala jsem si, jaký by to byl pocit vylít mu na hlavu tu sklenici s vodou, kterou měl na pultíku. Ale já vím, že voda se prezidentům na hlavu ve Sněmovně nelije.

Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat, radil se o tom i se svými spolupracovníky a přáteli. Když se rozhodne pro kandidaturu, bude podle všeobecného názoru jasným favoritem. Je jeho rozhodnutí a případné zvolení důležitým mezníkem pro fungování naší země, nebo vzhledem k nepříliš velkým pravomocem není tak podstatné, kdo na Hradě bude sedět?

Pozice prezidenta je tak podstatná, jak silná je osobnost člověka, který v té pozici je. Havlovo i Klausovo prezidenství mělo na českou politiku vliv bez ohledu na pravomoci, stejně tak jej má i prezidentství Zemanovo. U něj mám ale poprvé pocit, že se jedná hlavně o zálibu v technologii moci, která převládá nad konkrétní politickou vizí. Jeho znovuzvolení by nebylo milníkem, spíše pokračováním ve stejném směru či spíše stylu. A smutným signálem, že naše politika není schopna vygenerovat jinou osobnost, která by voliče oslovila. Zajímavým milníkem by naopak bylo, kdyby se rozhodl nekandidovat.

Jak vůbec hodnotíte výkon Miloše Zemana jako prezidenta? Čím prospěl České republice a čím ji případně poškodil, ať už doma, nebo ve světě?

Popravdě, nenapadá mne ani jedna významná škoda nebo úspěch. Za to ale asi vděčíme hlavně relativně klidné době, která politiky netestuje ve vypjatých historických situacích. Zaplať pánbů. Osobně ale nepatřím k frenetickým kritikům Miloše Zemana. Přes mnohé výhrady, které mám k jeho politickému stylu, myslím, že má občas v něčem pravdu, a rozhodně nelze říci, že by se snažil zavděčit všem. Což je vlastně docela sympatické. Na druhou stranu moc dobře ví, co chce slyšet většina, o jejíž hlasy usiluje. Takzvané elity si ale musí uvědomit, že potřeby a cítění takzvaných obyčejných voličů jsou opravdové a pokud budou opovrhovány, čekají nás daleko horší věci než Zeman.

A co vám osobně nejvíc vadí? Ostré vymezování proti migraci, příklon k Rusku a Číně, kritika bruselských politiků a Evropské unie, výroky na adresu novinářů, ekologů, některých politiků. intelektuálů, tedy tzv. pražské kavárny, nechuť vůči centru boje proti hrozbám, jako je terorismus a dezinformace?

Když to vezmu popořadě, tak vlastně ani jedno z toho, co jmenujete. Vadí mi nedostatek šmrncu, pokory a laskavosti. Jo a to věčné kouření vydávané za přednost a samozřejmost, které se má každý přizpůsobit.

Jak si vysvětlujete, že po mnoha přešlapech a průšvizích, jako byl lánský puč, vulgární výroky v živém vysílání Hovorů z Lán, údajný článek Ferdinanda Peroutky, Mynářova prověrka, kauza vyznamenání pana Bradyho, aféra kolem prezidentova oblíbeného hradního protokoláře Forejta, se stále těší Miloš Zeman vysoké oblibě? Co by se muselo stát, aby podporu svých voličů ztratil?

Ani jedna z těch afér, které zmiňujete, nijak neovlivňují každodenní život voličů. Jsou spíše takovým koloritem Zemanovy éry, pro jeho voliče zábavným, pro odpůrce kritizovaným. Miloš Zeman ale správně využívá svou pozici k opakovaným a častým cestám do krajů, s lidmi se setkává, zajímá se o ně, říká věci, které jsou v překorektní politice svým způsobem osvěžující. Lidé mají dost politiků, kteří se bojí, aby se hlavně někoho nedotkli nebo aby náhodou neřekli něco konkrétního. Ohrozit jeho pozici by mohl jen skutečný lídr, znalý politiky, charismatický, s tahem na branku. Nikoho takového nevidím.