V minulých dnech vyšli lidé do ulic, konalo se hned několik demonstrací. Co říkáte na atmosféru v zemi? Čeká náš ukrajinský nebo slovenský scénář?

Nemyslím si, že nás čeká nějaký majdan, i když profesionální revolucionáři z pražské kavárny by si to jistě přáli. Podle mě je situace v zemi naprosto normální a nic na tom nezměnilo ani několik demonstrací v minulých dnech. I kdyby se jich v celkovém součtu účastnilo 50 tisíc občanů, což dohromady neuváděla ani velmi optimistická čísla organizátorů a médií, představuje to 0,5 % obyvatel naší země. Těch zbylých 99,5 % trápí celá řada jiných nešvarů dnešní doby a mnohé by si zasloužily demonstrovat mnohem víc než pseudoproblémy, kvůli kterým byli lidé v ulicích nyní. Třeba fakt, že sbíráme víčka od PET lahví na léčbu těžce nemocných spoluobčanů, nebo že se skládáme na obědy pro děti, jejichž rodiče na ně nemají. Nebo taky, že si z nás zahraniční výrobci udělali odpadkový koš Evropy. Jejich výrobky prodávají řetězce s vyšší marží než v západní Evropě. A spousta dalších.

Demonstrace vlastně v minulých dnech začaly zvolením Zdeňka Ondráčka do čela komise GIBS. Následovaly další akce na podporu ČT a na podporu svobody slova, což vyvolal inaugurační projev prezidenta Zemana. Jak vy inaugurační projev hodnotíte a co říkáte na to, že někteří politici během tohoto slavnostního ceremoniálu odešli?

Prezident Zeman vyjádřil svobodně svůj pohled na Českou televizi. To by měli všichni respektovat. Zvláště Česká televize, která tak „bojuje“ za svobodu názoru. Slova prezidenta Zemana si Česká televize vysloužila sama svou zkostnatělostí a zřetelným nadržováním subjektům „pražské kavárny“. Ostatně prezident není v kritice ČT osamocený – čím dál více lidí není spokojeno s tendenčním zaměřením zpravodajství veřejnoprávních médií.

Poslanci, kteří odešli, projevili neúctu k samotnému aktu inaugurace. Bez ohledu na to, že se jim nemusel projev líbit, měli zachovat slušnost a vyslechnout projev do konce. Ale upřímně mě to u lidí, kteří opustili projev, nepřekvapuje. Uctívají jenom svůj názor, ten je pro ně jediný správný, což je u lidí označujících se jako kovaní demokraté paradoxní.

Minulý týden ve čtvrtek se k protestům přidali i někteří studenti, což vyvolalo velkou diskuzi. Někteří tvrdí, že studenti mají právo vyjádřit svůj názor, další, že určitá skupina národa využívá „děti“. Co vy si o tom myslíte?

Je třeba jasně říct, že každý má právo na svůj názor. Ale v době, kdy celá řada politiků jde z pozic kantorů rovnou do politických funkcí – například předseda ODS Petr Fiala – mám trošku podezření, že studentům vštěpují svůj pohled a své názory. Celá řada občanů se na mě obrací s tím, že jejich děti jsou v dějepisu a občanských naukách vychováváni k tomu, co si mají myslet. To je špatně. Sama s mladými lidmi velmi ráda diskutuji, vážím si jich, ale mnohdy jsem až zděšena, co mají vštípeno ze školy. A když jsem viděla některá vystoupení dětí ze základních (!) škol, přešel mi mráz po zádech...

Politika poznamenala i letošní udílení filmařských cen Český lev. Co říkáte na to, že se projevy některých umělců tak trochu zvrtly v politickou „agitaci“. A má pravdu Jan Svěrák, který označil prezidentovu kritiku ČT za největší útok na její nezávislost od televizní krize v roce 2000?

Tak Českého lva nepoznamenala jenom politika, ale i alkoholové eskapády. To ale asi k uměleckému světu patří. Stejně jako heslo: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A tak se mnozí umělci jali obhajovat svého chlebodárce – Českou televizi – před imaginárním ohrožení nezávislosti. Umělci podepisovali věrnost Hitlerovi, antichartu, dnes agitují znovu. Není to nic nového. Čest výjimkám, které si zachovají odstup od propagandy dané doby.

Co se týká umělců, toto všechno ovšem nezačalo inauguračním projevem Miloše Zemana. Někteří umělci kritizují politickou reprezentaci vlastně už od parlamentních voleb a například zvolením Zdeňka Ondráčka do čela komise GIBS vše jen vygradovalo. Například režisér Jan Hřebejk: „Bolševici mají poloviční výsledek, co měli dřív, ale mají předsedy parlamentních výborů. Vykládají, že zásah 17. listopadu byl přiměřenej. Já bych přál tomu Filipovi, aby tam byl. Kanálovi. Aby dostal od Ondráčka pěkně přes držku. Těch fašounů je taky pár. To SPD. A ty se musíš na ty jejich tupý ksichty dívat a tvářit se, že je to v pořádku,“ nebral si servítky režisér v rozhovoru pro Zprávy Seznam. Co na to říct?

Nechci se komentováním slov tohoto pána dostat na jeho úroveň. Je ubohá.

V souvislosti s prezidentovým proslovem na adresu ČT mluví někteří o útoku na média a lidé vyrazili na podporu televize do ulic. Ale, když je kritizována například TV Barrandov, nebo jsou nálepkována některá média jako dezinformační, není to také útok na média?

Kritika médií je součástí demokracie a svobody slova stejně jako kritika politiků bez ohledu na to, jestli se kritizuje premiér, Česká televize nebo televize Barrandov. Označení dezinformační nemám ráda. Kdybych chtěla, našla bych spoustu příkladů, díky kterým by se tak dala označit i sama ČT – například v celoevropském tažení proti dohodám TTIP a CETA, kdy byly v ulicích statisíce lidí a naše veřejnoprávní média k nim mlčela. Stejně jako politická agitka při volbách prezidenta USA. Ostatně i díky těmto případům různé statistiky ukazují, že nedůvěra k médiím a jejich informacím roste.

Když jsme u České televize, velkou diskuzi v posledních dnech také vyvolala otázka, zda zveřejnit či nezveřejnit honoráře a mzdy spolupracovníků a zaměstnanců ČT. Jaký vy na to máte názor? A co říkáte na koncesionářské poplatky, které jsou části národa čím dál víc trnem v oku?

Když zveřejňujeme platy státních zaměstnanců, politiků, tak má samozřejmě logiku zveřejňovat i honoráře a mzdy spolupracovníků a zaměstnanců České televize. Jsou placeni z peněz občanů. Z ČT se stal moloch s rozpočtem vyšším než má například většina krajů v ČR. A je to příjem, který je garantovaný, což mnohdy vede k tomu, že redaktoři zapomínají, pro koho reportáže, zpravodajství a pořady dělají.

Domnívám se ale, že systém veřejnoprávní televize a rozhlasu bychom měli zachovat. Spoléhat se pouze na soukromá média v dobách, kdy média vlastní různí oligarchové jako Babiš nebo Bakala, by bylo chybou. Jiná věc je, že výběr poplatků by měl být nahrazen efektivnější přímou dotací ze státního rozpočtu v pevné výši dle zákona (třeba v pevném procentním vyjádření).

Jak vůbec vidíte jednání ohledně sestavení vlády? I prezident Zeman by uvítal, kdyby Andrej Babiš směřoval jednání k nějakému výsledku. Sám na TV Barrandova řekl, že je z toho nepatrně nervozní...

Panu prezidentovi se nedivím. Premiér Babiš jednou nabízí koalici ODS, podruhé ČSSD a po třetí řekne, že chce menšinovou vládu. Jako by ani nevěděl, s kým chce vládnout a co má být obsahem vládnutí. Takto můžeme jednat o vládě ještě mnoho měsíců, přitom Česká republika vládu nutně potřebuje. Je tady celá řada problémů, na jejichž řešení občané čekají.

Jak už jsme na začátku rozhovoru zmínili, nejen u nás, ale hlavně na Slovensku vyšli lidé do ulic. Jak vnímáte to, co se na Slovensku děje – vraždu novináře a jeho přítelkyně, odstoupení Fica...? Jak to na Slovensku podle vás dopadne?

K situaci na Slovensku jsem se důrazně vyjádřila na plénu v Evropském parlamentu – záznam najdete na mých facebookových stránkách.

Smrt mladých lidí je naprosto odsouzeníhodná, ale odmítám dělat ze Slovenska zemi okupovanou mafiány. Nestalo se tak v případě vraždy novinářky na Maltě. Musíme nechat slovenské orgány vyšetřovat a poskytnout jim pomoc, pokud o ni požádají. Je nechutné sbírat na této smutné události politické body. Události musí vyšetřit policie a rozhodnout slovenský soud. Jsem jednoznačně proti tomu, aby se EU vměšovala do vnitřních záležitostí Slovenska – o což se někteří europoslanci lidovecké frakce pokusili.