Předpokládám, že se stále do hospodaření Tatry promítají následky z krize, kterou podnik prošel. Je to tak?

Situace firmy v žádném případě není růžová a za své přežití vděčí odvaze svých majitelů do toho nejistého podniku jít. Dobré je, že se jedná o transparentní české podnikatele, kteří už v byznysu a podnikové sféře něčeho dosáhli, což zvyšuje důvěru. Tatra zatím v žádném případě není zlatý důl a ještě několik let nebude. Klíčové je, že byla zachována nepřetržitá výroba a že se firmě opět podařilo získat důvěru a podporu bank, protože i provoz během  restrukturalizace je třeba efektivně profinancovat. Klíčová je opravdu důvěra, o kterou samozřejmě bojujeme i u zákazníků. Aktuálně provádíme potřebné kroky k návratu na důležitý indický trh, kde předcházející akcionáři působení Tatře hodně zkomplikovali. Vracíme se i do Ruska, kde Tatra uspěla v nejtvrdších podmínkách Sibiře v tendru tamní naftařské společnosti Surgutněftgaz.

Můžete komentovat minulé hospodaření amerických majitelů?

Tak jednak je zjednodušující a nepřesné mluvit jen o amerických majitelích, protože důležitým akcionářem byl i indický podnikatel. Na podniku se rozhodně negativně podepsalo, že akcionáři spolu moc netáhli za jeden provaz. Nicméně není mým cílem příliš komentovat předešlé vlastníky či manažery. O úspěšnosti hovoří vždy výsledky a ty jsou za minulé období zřejmé. I naše práce bude hodnocena podle dosažených výsledků, tedy zda se nám podaří firmu z této krizové situace vrátit zpět mezi dobře fungující podniky.

Prezident Miloš Zeman se vyjádřil, že minulí vlastníci řídili Tatru faxem z Ameriky, co si o tom myslíte Vy?

Nezužujme problémy Tatry jenom na předešlé vlastníky. Tatra je symbolem podniku, kterému se dodnes úplně nepodařil přechod do tržního prostředí a nové doby po roce 1989. Předtím vyráběl užitkové automobily v obrovských sériích pro zákazníky zejména na Východě, tento trh ale během krátkého času zmizel a několika vlastnickým strukturám a skupinám manažerů se nepodařilo najít a prosadit vhodné strategické zaměření Tatry, které by bylo efektivní v rámci významných změn na trhu, jež se v devadesátých letech udály. Vlastně až nyní Tatra prochází definitivní restrukturalizací podle reálných podmínek na trhu. Jiné srovnatelné podniky (Karosa, Zetor) si tímto procesem musely projít také, ale bylo to o hezkých pár let dříve.

Podařilo se vám Tatru dostat do černých čísel. Jaká jste musel přijmout opatření?

Zatím je ještě krátce po nastartování restrukturalizačního projektu, a proto je velmi předčasné hovořit o ekonomických výsledcích.

V roce 2008 jste měli 4 400 zaměstnanců. Kolik jich má Tatra Kopřivnice teď? Plánujete další přijímání pracovníků, nebo naopak propouštění?

K 1. 1. 2014 měla samotná Tatra 952 zaměstnanců a dalších zhruba 600 v dceřiných společnostech. V průběhu roku dochází ke snižování stavu zaměstnanců, ale není to jednostranný proces, protože někteří odcházejí a jiní zase nastupují. Určité zeštíhlení se týká všech úrovní včetně managementu (například jsem zrušil celou jednu úroveň řízení a nyní máme jen dvě, pouze ve výrobě jsou ještě dílenští mistři navíc) a zasahuje do všech částí podniku. Produktivitu práce porovnáváme vůči srovnatelným firmám, a když se ony dokážou neustále zlepšovat, musí to být příkladem i pro Tatru.

Když jste nastupoval na pozici generálního ředitele, bylo zveřejněno, že chcete udělat hloubkovou analýzu. Jak dopadla?

V zásadě se ukázalo, že na to, kolik automobilů Tatra vyrábí, má příliš velkou režii. Jako by někdo pořád snil sen o jedné obrovské zakázce na tisíce vozů ročně, která vrátí podnik na výsluní. Ale tak to není. Tatra musí velmi pružně plnit zakázky na jedno či několik vysoce specializovaných vozidel, případně na malé série. A z desítek či dokonce stovek takových drobných zakázek pak vzniká celkový výsledek. Tomu musí odpovídat i výrobně technologické zázemí, procesy a tedy i související režie. To je jedna z největších změn v přístupu ke způsobu práce.

Jak vnímáte korupční aféru při nákupu vozů Tatra pro českou armádu, která stále ještě není uzavřená, související s bývalým ministrem obrany Martinem Bartákem? Poškozuje dobré jméno Tatry?

Tento případ Tatru aktuálně nijak neovlivňuje, protože se týká bývalého vlastníka podniku, resp. jeho bývalých akcionářů. Současné vedení Tatra Trucks se tomuto případu nijak nevěnuje a nechceme ho ani nikterak komentovat.

Na pozici generálního ředitele jste nastoupil loni 1. října, takže za chvíli budete mít za sebou půl roku v nové funkci. Jak toto období hodnotíte?

Mým úkolem je provést restrukturalizaci podniku, což v zásadě znamená implementovat nově schválenou strategii firmy, stabilizovat firmu po předchozím několikaletém problémovém období a připravit ji pro nový postupný rozvoj v souladu se zmíněnou strategií. Prakticky to znamená mimo jiné i snížení nákladů, zvýšení pružnosti reakce na individuální požadavky zákazníků a zvýšení přidané hodnoty výroby užitkových vozidel a jejich dílů v Kopřivnici. Tento proces se zatím daří podle plánu, koneckonců Tatra není první českou automobilkou, která něčím podobným prochází a já jsem musel podobné úkoly řešit jako krizový manažer i na svých předchozích působištích.

Co není lehké, je změnit uvažování lidí v Tatře. Na jednu stranu je zde velká hrdost na značku a její historii, na druhou stranu to trochu brání reagovat na situaci na trhu i na obecný vývoj v průmyslu. Většinový zákazník si Tatru nekoupí kvůli její tradici nebo jen kvůli obdivu k jejímu unikátnímu podvozku, ale protože mu Tatra oproti jiným značkám lépe poslouží a ušetří peníze svou efektivností, spolehlivostí a výkony. Zejména tam, kde je třeba použít vozidlo v terénu. Orientaci na zákazníka posilujeme i personálními kroky: Zřídili jsme např. novou funkci ředitele pro poprodejní služby a na tuto pozici přijali manažerku s bohatými zkušenostmi v této oblasti.

Co je Vaším hlavním cílem?

Udělat postupně z Tatry zdravou firmu s jasným místem na trhu, vizí do budoucna a potenciálem dalšího rozvoje. Firmu, která bude přinášet uspokojení jak svým zákazníkům, zaměstnancům, akcionářům, dodavatelům, ale i fanouškům tatrovácké techniky a dalším příznivcům. Do budoucna snad i státnímu rozpočtu, protože pokud bude firma zdravá, prosperující, bude platit jak ona, tak i její zaměstnanci daně a další náležitosti, což pak bude přispívat ke spokojenosti všech občanů jak v Kopřivnici a okolí, tak i ve státě. Všem, kteří nám při tomto úsilí budou nápomocni, nebo alespoň budou držet palce, bych chtěl předem poděkovat. Budeme to ještě moc a moc potřebovat.