Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Karla Schwarzenberga (z 5. 5.) + (z 24. 3.) +  (ze 14. 2.) + (z 30. 1.), (ze 3. 10.) + (ze 14. 8.), Daniela Kroupy, Marka Ženíška (z 8. 5.) + (ze  27. 2.) + (ze 12. 2.) + (ze 26. 1.) (+ ze 14. 1.), senátora Zdeňka Papouška (z 8. 5.) + (20. 4.),  Marka Bendy, polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (ze 25. 4.) + (ze 25. 2.) + (ze 3. 12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (ze 20. 4.) + (ze 7. 1.) (+ ze 20. 8.),  Zdeny Mašínové (z 15. 4.) + (ze 27. 3.),  Jiřího Zlatušky (z 18. 4.) + (z 8. 4.),  (+ ze 21. 2.) , Miroslavy Němcové (z 15. 4.) + (ze 26. 3.), Jaroslava Hutky (z 18. 4.) + (ze 31. 3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11. 4.), Jana Bartoška (ze 12. 4.), Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7. 4.) (ze 4. 3.) + (ze 14. 1.)  (+ 8. 12. + 11. 9  + ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (ze 30. 3.)+ (ze 21. 3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (ze 22. 3.), německého velvyslance, Tomáše Klvani (ze 20. 3.)+ (ze 12. 3.), Luďka Niedermayera (ze 20. 3.), Martina Bursíka (ze 17. 3.) (+ ze 4. 2.) + (ze 2. 12.) (+ z 6. 10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (ze 16. 3.) (+ ze 28. 1),  Miroslava Kalouska (z 11. 3.) + (ze 17. 2.) + (z 6. 1.) (+ ze 3. 12 + ze 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3. 3.) + (+ 19. 11.) (+ 21. 10.), Daniela Hermana, Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (ze 23. 2.) + (ze 13. 2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (ze 22. 2) + (4. 9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (ze 12. 2.)  (+ z 11. 12), Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21. 11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (ze 25. 1.) (+ z 15. 1.) + (ze 27. 8.),  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14. 12.) (+ 22. 7.), Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22. 8. + z 1. 9.), Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina.

Jak hodnotíte celoevropské dopady výsledků britských voleb, kde konzervativci jednoznačně zvítězili? Vypíše David Cameron skutečně referendum o vystoupení z EU?

Referendum klidně vypsat může a patrně to i udělá. Ale „City“ je proti vystoupení Británie z Evropské unie, podnikatelské kruhy rozhodně. Oponují tomu, aby se od EU oddělila. Vítězství konzervativců je spíše projevem impotence labouristů než čehokoliv jiného.

Bude britský volič chtít pryč z EU?

Jsou tam sice rozporné pocity, ale budou spíše chtít mít větší podíl na rozhodování v Evropské unii. A budou požadovat transparentnější hospodaření.

Vyvolalo by případné vystoupení Británie z EU i v dalších zemích podobné tendence?

Reakce veřejnosti se mohou měnit. Ale co je velice podstatné, jak jsem již řekl: britská podnikatelská sféra je proti vystoupení z Evropské unie.

Stejně tak vzbuzuje obavy možnost vystoupení Řecka z eurozóny, které by mohlo vyvrcholit dokonce v rozdělení eurozóny na dvě měnové unie. Hrozí takovýto rozpad eura?

Takový nápad tu byl vícekrát. Už bývalý francouzský prezident Mitterand chtěl Evropu vícerychlostní. Fakticky to tak vlastně je. Ale vystoupení Řecka z eurozóny nepředpokládám.

Česko navštívila šéfka francouzské krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Ta se ostře distancuje od svého otce, známého antisemitskými a pronacistickými postoji. Bude jí tento distanc stačit na to, aby se stala francouzskou prezidentkou? Nebo aby alespoň FN zaujala stabilní místo jedné ze tří silných stran ve Francii?

Závisí to na více faktorech. Jaká bude účast ve volbách i na tom, jak se bude vyvíjet sociálně ekonomická situace ve Francii. Tradičně boduje Národní fronta tam, kde nejenom jsou přistěhovalci, ale je i sociálně slabá situace. Kde je lidem dost bídně.

Agenda Le Penové, tedy odmítání imigrace, varování před islámem a obrana tradičních hodnot mají odezvu například v Nizozemí, Finsku, Itálii či Rakousku. Stanou se strany typu Národní fronty součástí mainstreamu?

Těžko. Ale co se týče přistěhovalecké vlny, myslím, že Evropa není připravena na nějaký masivní exodus z oblasti Blízkého východu. Ukazuje se, že i drobné vlny ze severní Afriky jsou schopny rozhodit italský stát. Teď se tam přesunují lodě z Evropy – Německo poslalo dvě – aby pomohly Italům, kteří situaci evidentně nezvládají.