Když v roce 2007 sepsal Václav Klaus knihu Modrá, nikoli zelená planeta, sklidil za ni vlnu kritiky. Vy dnes tvrdíte, že Green Deal není rozumným programem pro Evropu. Jak by tedy měl vypadat váš, dejme tomu, „Blue Deal“?

Je jedno, jak budeme rozumnou energetiku v rámci přijatelné ekologie nazývat, třeba Blue Deal. Hlavně ale musíme nejdřív počítat. Green Deal si bere vzor z nového údělu, což byla opatření Franklina D. Roosevelta v Americe třicátých let minulého století, ale ta byla zaměřena na rozvoj a spotřebu, kdežto tady je to úplně obráceně. Tím, že si Zelená dohoda pro Evropu vytkla za cíl oddělení hospodářského růstu od využívání zdrojů, tedy spotřeby, ve skutečnosti vymyslela něco jako perpetuum mobile. Když jsme to v roce 2021 Fransi Timmermansovi napsali do uvítacího dopisu při jeho návštěvě u nás, tak se mu to tak líbilo, že nám odpověděl během jednoho měsíce hned třikrát. Jestliže totiž chceme udržet v chodu a rozvíjet společnost a mít se lépe a lépe, tak si musíme přiznat, že to bude úměrné spotřebě naší energie. Když chcete běžet rychleji, vydáváte víc energie, a musíte tedy víc jíst a dýchat, což v ekonomice platí úplně stejně.

Jestli chceme skutečně bojovat s CO2, což je zase na dlouhou diskusi, jestli to v rámci všech různých přírodních procesů tak škodí, a nahradit fosilní paliva, tak musíme jít směrem k energii s větší energetickou hustotou, a to je jádro. Aby bylo jasno, tak energie ze slunce a větru je velmi řídká. Netřeba se k těmto zdrojům vracet, protože od nich jsme se dostali k dnešnímu stupni rozvoje, kvality života, snižování lidské úmrtnosti a tak dále. Měli bychom jít přirozeným směrem než udělat čelem vzad a vracet se zpět.

Když se v tehdejším Československu rozhodlo o spuštění prvního výzkumného reaktoru, postavili ho za dva roky a hned v něm proběhla první štěpná jaderná reakce. Bylo to v Řeži a psal se rok 1957. Plánované hospodářství nahradilo tržní a namísto malého výzkumného potřebujeme velké, plně fungující reaktory. I tak. Rozhodnutí o dostavbě Dukovan je na stole, v Česku má jádro největší podporu v historii, a přesto se stále pořád jen žvaní. Proč? 

Protože se pořád neví. Jedni tlačí tam, druzí onam. Vzpomeňte si, jak byl Martin Bursík a Zelení proti, a ozvěny těchto názorů stále ještě formují dnešní společnost. Chtěli to přece nahradit sluncem, větrem, biomasou. Z mých výpočtů, které nazývám „Sklizeň energie“, vyplývá, že hustota fosilních paliv je milion dvě stě tisíc Wattů na metr čtvereční, konkrétně nafta. Slunce, vítr či biometan jsou o mnoho řádů slabší, ale přesto pořád mnoho lidí tvrdí, že nás to zachrání. To ale nejde. Jestli nás má něco při současném boji proti CO2 zachránit, je to opravdu jen jádro.

Zelené strany v Česku ztratily svůj kredit a skoro vymizely. Je to těmi nerealistickými představami?

Ano, občan seznal, že „Zelení“ by se chtěli vrátit do středověku a jen to různě halí. Na druhou stranu to byl ale jasně označený protivník, kdežto dnes se za Green Deal bijí zčásti Zelení a zčásti určité nepřiznané úřednické struktury. Navíc rozdělovat lidi na levicové, pravicové, zelené, hnědé, konzervativní či liberální se už trochu dostává za zenit. Každý by měl přemýšlet o ekonomice a hospodářství tak, aby vše fungovalo komplexně. Podnikatelské strany si nemohou myslet, že budou žít na úkor dělnictva a naopak. Zelení nemohou řešit jen ekologii, to už nefunguje, protože hranice tématu jsou dostatečně známé.

Když jste ředitelem fabriky nebo nemocnice, tak musíte vytvořit podmínky, aby ta fabrika nebo nemocnice nějak fungovala. Musíte zaměstnat špičkové doktory a osblužný personál, ale také musíte mít uklízečky a údržbáře, aby vše fungovalo. Když vám jeden kvádr z téhle pyramidy vypadne a nikdo neuklidí operační sál, tak jste nakonec stejně v loji.

V Česku vyráběné energie bude ubývat, protože jednání kolem té jaderné neberou konců. Je v tomto kontextu prozíravé zavírat hnědouhlené lomy a černouhelný důl?

Byla by to sebevražda. Od té husté fosilní energie je hlavní a nejširší cesta pouze k jádru. Fosilní energie je totiž minimálně desetitisíckrát silnější proti obnovitelné. Je třeba jít dopředu k té hustší a tou je jaderná energie, která navíc uspokojuje i boj proti CO2. A i ten je marný, protože všem rozvíjejícím se společnostem, které nás chtějí dohnat, nezbývá nic jiného než nedostatek energie dohánět tou fosilní.

Kdybyste chtěli vést boj proti CO2 vážně, tak pomalu abyste zakázali lidem dýchat. Pro informaci, lidstvo, tedy těch asi osm miliard, vydýchá ročně asi 2,5 miliardy tun CO2. A to je základní lidská potřeba. Nadechnout se kyslíku, který se v těle spojí s uhlíkem, dodá vám to energii, ale vydechnete CO2, přičemž energie vám zůstane. Kdyby tahle spalovací reakce neexistovala či nefungovala, tak nežijete, nedýcháte. Když klesne CO2 v atmosféře pod 150 ppm (parts per milion je jednotkou koncentrace s významem počet částic v milionu, pozn. red.), tak se zastaví život, zastaví se fotosyntéza. Přesličky, z nichž je dnes to uhlí, nejvíce rostly v době, kdy bylo v atmosféře CO2 možná až čtyřikrát tolik. Měly prostě dostatek potravy pro fotosyntézu, díky které mohly intenzivně růst.  

Takže je boj Evropské unie proti emisím CO2 nesmyslný?

Je absolutně nesmyslný a nikam nevedoucí. Je nás půl miliardy, a i kdyby Evropská unie přestala dýchat, tak se ohledně boje s CO2 až tak moc nestane. Je to jen jedna šestnáctina celosvětové populace.

I tak se musíme dostat k jádru, asi milionkrát hustější energii, než je ta z fosilních paliv. Ale vzhledem k tomu, že máme u nás fosilních paliv tak zhruba na sto dvacet let, tak máme asi sto let na to, abychom vybudovali přijatelnou síť pro využívání toho nejkoncentrovanějšího zdroje energie, tedy jaderné energetiky. Do té doby snad už konečně začne sloužit i jaderná fůze.

Dnes se sází na malé modulární reaktory. Není to ale i rozšíření možnosti jaderných havárií?

To je obava namístě. Musí se s tím počítat. Ale když se podíváte na všechny statistiky, je to stejně pořád jeden z nejbezpečnějších zdrojů energie. Stejně jako jsou dnes letadla nejbezpečnější dopravou. Navíc jsme stále jednou z mála zemí, která jaderné technologie dobře zvládá. A je to budoucnost. Proč? Protože ta roura o průměru tří metrů se dá vyrábět takřka jako na běžícím páse. Dá se odvézt kamionem, vyvrtat díra do země a tak dále. Když se stane něco jako v Černobylu, tak je to, pravda, zlé. Pravděpodobnost havárie je ale o něco větší než ta, že vás praští meteorit do hlavy. A kvůli tomu taky nebudete pořád nosit helmu. Technologie jdou navíc stále dopředu.

Přeposlal jste mi článek s titulkem: „Fialova vláda rozhoduje o energetické bezpečnosti. Hrozí náraz do zdi!“ Opravdu?

Ano, hrozí náraz do zdi. Premiér a jeho souputníci si neuvědomují, že rozhodnutí o tom, jestli budeme to uhlí ještě těžit dál, se nedělá jen tak mávnutím rukou. Jako když máma řekne tátovi: „Dojdi pro uhlí, už došlo!“ Tak to není. O těžbě uhlí se rozhoduje deset let dopředu. Když ho budeme chtít těžit i pro roce 2030, tak je třeba rozhodnout teď a hodně rychle. Prostě je to třeba naplánovat hodně dlouho dopředu.