Maďarsko a Polsko vetovaly dohodu o rozpočtu EU i o krizovém fondu. Europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer varuje, že neústupnost těchto zemí zablokuje nejen protikrizové stovky miliard eur pro členské země, ale zároveň i čerpání peněz z „normálního“ rozpočtu pro chudší země, takže to bude mít bolestivé ekonomické důsledky. Může případné rozpočtové provizorium vést k velké krizi uvnitř Unie, jak se bývalý viceguvernér ČNB obává?

Rozpočtové provizorium by teoreticky mohlo vést ke krizi a vnitřnímu pnutí v Evropské unii, nicméně já nesdílím obavy, mě by to docela těšilo, protože by se tím řízlo do opouzdřeného vředu. Jediné, co mě mrzí, je, že Česká republika a Slovensko nedrží basu s Maďarskem a Polskem – společně bychom byli silnější.

Ony „protikrizové“ stovky miliard nemají nic společného s „bojem proti nákaze“, to je jen zastírací manévr. Celý tzv. evropský záchranný fond, o který v této kauze jde v první řadě, je ve skutečnosti jen pokusem o záchranu jižního křídla eurozóny, a to z peněz bohatších a fiskálně disciplinovanějších zemí.

My všichni máme skrze tento fond sponzorovat a dotovat země, které rozhazují a projedly svou budoucnost – abychom my tím projedli tu naši také. Pokud tenhle penězovod ze severu na jih bude narušen krom jiného i za přispění Maďarska a Polska, bude to jen dobře pro celou Evropu a nás všechny.

Navíc si musíme uvědomit, co Maďarsko a Polsko vede k jejich jednání. Je to protest proti tomu, že evropské přerozdělování peněz je podmíněno souhlasem s takzvanými „evropskými hodnotami“. A tyhle hodnoty v sobě zahrnují kupříkladu přerozdělování nelegálních migrantů. Země jsou tedy nuceny, aby na jednu stranu hlídaly své hranice v rámci závazku k schengenskému prostoru, a současně se po nich chce, aby tento závazek porušovaly tím, že k sobě nelegály nahrnou. To je naprosto zvrácené a ve své podstatě to jde i proti duchu mezinárodních smluv – v podobě schengenské smlouvy – a proti ústavám jednotlivých zemí.

Co může pro ostatní státy znamenat, že skupina patnácti zemí z asijsko-pacifického regionu se 2,2 miliardami obyvatel – zahrnující Čínu, Japonsko, Jižní Koreu a Austrálii – podepsala největší dohodu o volném obchodu na světě?

Pro oněch 2,2 miliardy lidí je to samozřejmě výborná zpráva. Zóna volného obchodu podpoří tamní hospodářský růst. Pro euroatlantickou alianci to znamená pokračující úpadek. Restrikcemi, které jsme si sami na sebe uvalili v souvislosti s covidem, jsme vyklidili Číně pole v mezinárodním obchodu, a Čína ho velmi rychle a ochotně zaplnila. Na rozdíl od Číny ale EU dlouhodobě v průměru jen stagnuje, takže jsme Čínou velmi rychle doháněni. Obchodní protekcionismus je pro nás samozřejmě extrémně negativní.