Viper a Venom – americké vrtulníky, které nakoupí česká armáda. Je to dobré rozhodnutí?

To je otázka pro vládu, protože ta je ze zákona odpovědná za obranu naší vlasti. Nebo na vrcholné velení naší armády, které by mělo vědět, zda je pořizovaná technika vhodná pro naši obranu. Obranný průmysl, v jehož čele stojím, je jedním z pilířů obranyschopnosti, jehož role narůstá při zhoršování bezpečnostní situace. V případě války přestanou fungovat zahraniční dodávky náhradních dílů a každá země se bude muset spoléhat sama na sebe. A proto je naprosto klíčové při nákupu ze zahraničí vyjednat účast domácího průmyslu. Vláda, která to opomene, tak si pořídí zbraně na přehlídky, nikoliv pro krizové stavy. Americký dodavatel nabízí českému průmyslu velmi zajímavé možnosti zapojení do výroby a servisu těchto vrtulníků. Ale zkušenost mě naučila věřit pouze tomu, co se už stalo.

Jak se tedy jeví tento nákup v souvislosti s nutnou péčí, náhradními součástkami a tak dále, jak jsme spolu řešili minule?

Jeví se dobře v duchu přísloví: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. V mezinárodních vztazích a zahraničním obchodě je to podobné jako v politice. Na začátku spousta slibů a později nastává drsná realita. Současnou vládou propagovaný způsob nakupování, kterým je vláda–vláda, je velmi rizikový a náročný na vyjednávání. V momentě, když se stát rozhodne si touto formou něco pořídit, tak se na druhé straně mění týmy. Tým „slibujících“ je nahrazen týmem „tvrdých loktů“, jejichž snahou je z původních slibů dostat do smlouvy co nejméně. A jestli na domácí straně není tým dostatečně motivovaných ještě tvrdších loktů, tak utrpí porážku.