Česká republika je v lockdownu, pohyb je omezený na obce, případně okresy. Zdravotníci jsou na hraně možností, Pardubický kraj například vyhlásil stav hromadného postižení, nemůže přijímat další pacienty. Evropské státy nabízejí České republice pomoc… jsou současná opatření vlády podle vás dostatečná, nebo jen polovičatá, jak je někteří nazývají?

Hlavní slabinou je nelogičnost některých opatření, která je vidět z jejich nahodilého uspořádání. I řadový občan si nutně položí otázku, proč venčení psa po setmění musí být omezeno na vzdálenost 500 metrů od bydliště, nebo proč se obyvatelé milionové Prahy mohou v rámci sportu pohybovat po celém hlavním městě, kdežto obyvatelé nějaké vesničky mající pět set metrů od cedule k ceduli nesmějí opustit její titěrný katastr. Ani jedno není efektivní opatření k zabránění přenosu koronaviru.

Tato opatření jsou horší než nic, protože redukují důvěru lidí k úřadům na nulu. Což se pak projeví třeba tím, že nakažený člověk nenahlásí svoje kontakty, takže nemůže fungovat trasování potenciálních nových případů. Přitom právě trasování bylo nejsilnější stránkou východoasijských zemí jako Tchaj-wan, Singapur a Jižní Korea, které epidemii zvládly relativně lacino. Proti nám hodně lacino.

Na to je ale už v dané situaci pozdě, dnes je těch případů tolik, že to nikdo nevytrasuje, i kdyby se snažil. Tohle funguje jen do nějaké míry.

Před rokem se Češi semkli a společnými silami první vlnu zvládli. Ne už tak druhou a třetí, čtvrtá je nejhorší a potýkáme se s ní právě nyní. Biolog Petr Smejkal řekl, že pokud současná opatření nepomohou, Čechům dojde trpělivost a může nastat anarchie. Co se podle vás s psychikou Čechů nyní děje? A hrozí něco takového?

Česká anarchie má ve znaku Švejka. Nemyslím si, že bychom měli sklony k násilné rebelii, jaké mají třeba Francouzi nebo Jihoameričané. To se tu dít nebude; tady se zdi neboří, ale podčůrávají. Je docela patrné, že současná vlna opatření se obchází a že ani policie není vždy nadšená z toho, že je musí aspoň formálně vymáhat. To je zase dáno nedůvěrou ke schopnostem těch nahoře. Nejhorší scénář z hlediska vlády vypadá tak, že by policejní složky rezignovaly na to, co mají dělat, a odmávly každý papír, který jim někdo ukáže z dálky. Pak by ministr vnitra čelil otázce, k čemu vlastně je. On, ne ta policie.

Chaotičnost se ukázala i minulý týden. Zákaz stravování v závodních jídelnách vláda v půlce dne zrušila. Jsou podobné přešlapy z vašeho pohledu pochopitelné?

Myslím si, že tento druh opatření je příznakem čisté paniky. Asi podobná reakce, jako když neplavec spadne do bazénu a tam sebou hází. Hodně hluku a hodně vodní tříště, ale posun vpřed leda náhodou. Epidemie se nedá vyřešit ani sliby dalších dávek či příplatků, ani hrozbami trestů; viru je úplně jedno, jestli pan premiér křičí na pana ministra při zasedání vlády.