Brněnský advokát David Zahumenský by chtěl zrušit nouzový stav a některá další opatření přijatá vládou. Návrh na jejich zrušení předložil městskému soudu v Praze. Podle Zahumenského byla opatření přijata v rozporu s ústavním zákonem. „Nejsme proti konkrétním omezením, pokud budou řádně zdůvodněna. Požadujeme jen, aby se stát choval, jak se chovat má, a aby nelhal vlastním občanům,“ vysvětluje Zahumenský. Co si o tomto kroku myslíte? A co by zrušení těchto opatření přineslo?

Nejsem právník, takže nevím, jaké paragrafy by bylo možno aplikovat na jednání pana Zahumenského. Tipoval bych něco jako ohrožení veřejného zdraví, maření úředních výkonů a ohrožení veřejného pořádku, poškozování zájmů republiky, pokus o sabotáž ekonomického života či tak nějak podobně. Přesná kvalifikace je však věcí odborníků a já se jenom divím, proč se ještě nedali do práce a nepohnali pana Zahumenského k odpovědnosti.

S návrhem Zahumenského souhlasí i místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol, podle něhož měla vláda při vyhlášení nouzového stavu rovnou sdělit, která práva občanů omezí, a neoznamovat jednotlivé restrikce až poté. Jde ovšem předvídat následující vývoj již v době vyhlášení nouzového stavu?

Právě tak, jako nejsem právník, nejsem ani psychiatr, takže jsem na rozpacích, jak vysvětlit rozpoložení Tomáše Sokola. Mohl by ten člověk uvést jediný stát na světě, jehož vláda by v současné situaci byla schopna občanům sdělit, kam až může být nucena zajít v případě, že přijatá opatření nedokáží šíření pandemie zastavit? Pokud takovou zemi nezná, neměl by ztrapňovat nejen sebe, ale především Českou advokátní komoru. Lidé si v posledních dnech začali neobyčejně vážit lékařů a zdravotnického personálu, ale také hasičů a policistů. Bylo by opravdu smutné a já bych si to rozhodně nepřál, pokud by kvůli úletům podobných právníků začali plivat na advokáty.

Česko má podle šéfa Ústředního krizového štábu Romana Prymuly necelé tři týdny na to, aby stačilo připravit nemocnice na přijímání vážných pacientů s nemocí COVID-19, aby se situace nepodobala té v Itálii, kde denně umírají stovky lidí. „Zastřelte nás až potom,“ řekl v nadsázce senátorům Prymula. Je tedy namístě nyní tolerovat občasná vybočení ze zákona, protože jde hlavně o čas a lidské životy?

Opakuji, že nejsem právník, řídím se selským rozumem. Ten mi napovídá, že je obrovský rozdíl mezi tím, když „občasné vybočení ze zákona“, jak říkáte, lidské životy zachraňuje, a tím, když je ohrožuje. Pokud tento rozdíl nebudeme respektovat, může to vést k tomu, že budeme na oltář právních norem obětovat lidské životy. A pořád věřím, že kvůli tomu jsme snad právní stát nebudovali.