Pane poslanče, je za námi 31. výročí událostí 17. listopadu 1989. Jak jste to letos vnímal, vzhledem k situaci?

Vždycky jsem bral 17. listopad jako občanský svátek, jsem účastníkem demonstrace 17. listopadu 1989 a patnáct dvacet let jsem v klidu jako soukromá osoba chodil zapálit svíčku.

Posledních asi pět šest let jsme byli svědky toho, že se toto výročí snažili nějaké politické síly ukrást pro sebe. Národní třída začala být okupovaná různými happeningy organizovanými bůhví jakými skupinami, které tam dělali nevím co všechno.

Podle mého názoru tento svátek ztratil klidnou, slušnou a sjednocující ideu, kterou dlouhá léta měl. Letos tam kvůli covidu nebyly žádné estrády a nebyly tam ani žádné bandy darebáků, které okupují pietní místo, takže to vlastně díky tomu proběhlo v klidu.

Co se týče covidu a situace s tím spojené, to je druhá věc. Hlasovali jsme proti prodloužení nouzového stavu, stejně jako jsme dřív hlasovali také, ale to bych úplně nespojoval se 17. listopadem.

Stále častěji slýcháme, že se mílovými kroky jako společnost vzdalujeme odkazu 17. listopadu a tomu, co si národ tehdy vydobyl. Mám na mysli různá okrajování svobod atd. Do jaké míry to je skutečné téma?

V roce 1989 jsme demonstrovali za svobodné volby, za svobodu a skandovalo se „to je naše země“, tedy ne země papalášů nebo nějakých nevolených struktur, ale lidí. Toho se nám podařilo dosáhnout a následovala léta prudkého rozvoje hospodářství, opravovala se města, čistily řeky, vzduch atd. Toto jsou data, nikoli názory. Byly doby, kdy vycházely osmery noviny a všechny psaly jinak, ne každé stejně.

Teď se bohužel zase navracíme do nového typu totality. Lidé jsou zastrašováni v zaměstnání, v médiích, na vysokých školách. Neustále tu vidíme snahy o zničení základních funkcí státu a zničit stát jako takový, protože názory, že stačí, když nám bude vládnout Evropská unie, ničím jiným nejsou. V parlamentu takto vystupuje 25-30 procent poslanců.

Příští rok bude bohužel opět rokem boje za svobodu, demokracii a kapitalismus jako takový. V tomto smyslu se obloukem vracíme.

Proč zrovna příští rok? Spojujete to s volbami, nebo proč zrovna rok 2021 bude bojem za svobodu, podle vás?

Ekonomická krize, na kterou výrazným způsobem svou činností a nečinností v tomto roce zadělala vláda, způsobí velké ekonomické otřesy. A zatím vidíme, že to spíš vede k tomu, že socialisté všech barev a odstínů stát, který už zvětšili a vyžrali do bezvědomí, ještě dalším způsobem trhají na kusy. Každý den to vidím ve Sněmovně.

Situace bude skutečně eskalovat a půjde o to, kdo je pro klasickou demokracii a kapitalismus – a kdo chce nový způsob vlády něčeho, což může z hlediska demokracie, ekonomiky i dalších věcí skončit naprostou katastrofou.

Trikolóra tu bude jedinou silou, která bude hájit kapitalismus a váš majetek. Může se nad tím kdokoli ušklíbat, ale bohužel to tak je.

Proti tomu, že jsou omezovány svobody nebo tu roste atmosféra, která k tomu volá, různí komentátoři tvrdí, že to je konspirace, nesmysly apod. Nicméně zrovna teď výrazná skupina lidí na Twitteru volala po tom, aby se nová středočeská hejtmanka zbavila svého řidiče, protože měl v autě knihu amerického konzervativního publicisty Bena Shapira o stavu západní civilizace…

Vidíme to i ve Spojených státech, kde jsou blokovány výstupy úřadujícího prezidenta, kde vyhazují lidi nejen proto, že jsou proti hnutí Black Lives Matter, ale jenom proto, že to podporují málo. Třeba proto, že nějaký galerista prohlásil, že budou nadále kupovat i obrazy bělošských autorů či něco podobného. Tato věta už pro člověka může znamenat existenční ohrožení. 

Začíná to už požírat i lidi nejen mého typu, který tohle nenávidí celý život, ale i lidi levo-středové nebo ty, kteří tyto cesty do otroctví nějakým způsobem podporují nebo podporovali. Nejde jen o lidi z opačného břehu. Viděli jsme to i v komunismu, kdy procesy byly nejvíc namířené proti levo-středovým či komunisticko-středovým občanům. Nenáviděli odpadlíky od své víry daleko víc než toho, kdo má zcela opačné názory.

17. listopad byl prezentován i jako doba našeho návratu do Evropy, návratu na Západ. Jak to vidět v kontextu s trendy, které jsou silnější právě na Západě?

Naše republika tu prožívala rok 1968 jako jistou naději. Patrně šlo o představu dosti naivní, ale bylo to vnímáno jako cesta k větší demokracii. Jenže nikdo nevnímal, že na Západě tehdy došlo k prudkému posunu k maoismu, ke studentským bouřím, k rozvratu hodnot a k začátku postupného ovládání univerzit, veřejného prostoru tím tzv. dlouhým pochodem neomarxistických sil.

My jsme tady v 70. a 80. letech vzhlíželi k Západu, poslouchali Hlas Ameriky, Svobodnou Evropu a logicky to byla skála, ke které jsme se upínali, ale přes nějaké protiproudy Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové se bohužel řada zemí dostala do pozice, že ten mráz teď přichází z Bruselu, z Washingtonu, a to poměrně silně.

Zásadním benefitem polistopadového převratu byla ekonomická obnova země a zvýšení životní úrovně. Máme se bát, že výsledky oněch 30 posledních let budou smazány? Nebo jde o něco dočasného a vše se vrátí do starých kolejí?

Před třiceti lety se země neuvěřitelným způsobem nadechla. Vznikaly podniky, malé obchody, v kdejaké kočárkárně vznikla třeba kadeřnictví nebo jiné služby a zaměstnávaly řadu lidí. Současnými opatřeními likvidujeme hlavně nižší střední třídu, což bohužel má i politicky katastrofické konotace, pokud se podíváme na dějiny 20. století.