Hnutí Trikolora Svobodní Soukromníci chystá na víkend volební sněm. V jakém rozpoložení a kondici do něj vstupuje?

Kdybych chtěl být optimistou, mluvil bych o klinické smrti. Ve skutečnosti je to však záhrobní kongres, který bude mít štěstí, sejde-li se v usnášeníschopném počtu delegátů. Trikolora po fatálně prohraných říjnových volbách dnes bohužel téměř nikoho neoslovuje a její představitelé by si to měli umět sebekriticky přiznat. Kromě veřejnosti ztratila zájem o dění v hnutí rovněž drtivá většina jeho členů a podporovatelů, kteří k němu v počátcích s obrovskými nadějemi vzhlíželi.

Bylo podle vás vůbec možné dobrat se nějakého lepšího výsledku po nečekaném odchodu zakladatele hnutí Václava Klause mladšího?

Březnový odchod Václava Klause ml. z veřejného života poskytl novému vedení Trikolory půlroční prostor k tomu, aby ukázali, co v nich je a zda jsou dostatečnými tahouny, kteří dokážou zaujmout voliče před nejdůležitějšími volbami. Bohužel se potvrdilo to, co bylo jasné většině lidí už před tím, i když se to mnohdy zdráhali říkat nahlas: Trikolora byla One Man Show Václava Klause mladšího a žádný další skutečný lídr se mezi jejími zbývajícími funkcionáři nikdy nenacházel. Zatímco VKml. byl přirozeně „tažný“, všichni ostatní se vždy ukázali být pouze „chovní“.

Je ale půl roku dostatečná doba na politický „restart“? Zuzana Majerová Zahradníková si velmi často v různých kuloárech stěžovala, že po svém předchůdci musela řešit množství nedotáhnutých věcí. I někteří její dnešní podporovatelé ji ze špatného volebního výsledku vyviňují a tvrdí, že to prostě měla těžké...

Lehké to nemá nikdo nikdy. Promiňte, ale jediné legitimní měřítko je volební výsledek, nikoli počet hodin strávených po schůzkách, anebo v kanceláři. Půl roku je v politice nekonečně dlouhá doba. Mezi březnovým odchodem VKml. a říjnovými volbami je to ostatně téměř na den stejná doba, jako která uplynula mezi tzv. „Sarajevským atentátem“ v listopadu 1997 a sněmovními volbami v červnu 1998. Předseda Klaus tehdy se svým týmem dokázal ODS pozvednout z devítiprocentního dna a „utrpět nevýhru“ 28 %.

Václav Klaus tehdy dokázal, že inteligentní, promyšlenou a tvrdě odpracovanou volební kampaní lze během „pouhých“ 199 dnů získat zpět i 19 % ztrátu. Jde to, pokud to umíte a disponujete dobrým týmem. Současné vedení Trikolory všem ukázalo, že to neumí a že ani jejich tým voliče nezaujal.

Trikolora integrovala do parlamentních voleb Svobodné a Soukromníky. Co s touto spoluprací dál?

Zda bude tato spolupráce pokračovat, dnes nedokáže říct asi nikdo. Volební integrace se vyplatila pouze Trikoloře – zejména finančně. Stalo se tak na úkor a k velké nelibosti Svobodných. Přepočet volebního výsledku na jednotlivé subjekty uvnitř TSS je nemilosrdný. Ukázalo se, že bez spojení se Svobodnými by Trikolora dosáhla horšího výsledku než Volný blok a nekvalifikovala by se ani na státní finanční příspěvek. To je krutá realita, která opatrně rezonuje především v kuloárech Svobodných, kteří na základě dohody připravené a uzavřené ještě s Václavem Klausem ml. participovali na dělení volební „kořisti“ pouhými 20 procenty.

Jak se má chovat Trikolora v situaci, kdy je dominantním prvkem na národní scéně Tomio Okamura?