Právě jste vydal novou knihu s názvem Obchodníci se strachem – průvodce skeptika po klimatické apokalypse. Předmluvu ke knize vám napsal exprezident Václav Klaus. Proč kniha vznikla? Co byste její pomocí chtěl lidem objasnit?

Chci veřejnost varovat, že mocenská elita nepřestala s propagandou v roce 1989. I dnešní režim má svou propagandu a je třeba číst velmi skepticky, co čtete v médiích. Fake news, dezinformace, to jsou slova, která se dnes hodně skloňují. Bohužel nejde jen o akademickou diskusi ve věži ze slonoviny. Pokud uvěříte statistickým trikům, může to spoustu lidí stát život. Například neuvážený zákaz DDT stál život asi milion lidí ročně kvůli malárii. Nadšení „zachránců klimatu“ pro biopaliva způsobilo v rozvojových zemích hladomor. Proto je tam také předmluva od ekonoma, který tohle porovnávání přínosů a nákladů silně vnímá. Není totiž pravda, že předběžná opatrnost nic nestojí.

Tvrdíte, že OSN manipuluje s daty o globálním oteplování. Můžete to prosím pro čtenáře trochu rozvést?

Nejprve musím zásadně zdůraznit, že my nepopíráme změnu klimatu. Ale alarmisté mají snahu zamlčovat, že současné teploty nejsou na Zemi poprvé. Zamlčují například, že před 500 lety byla mnohem větší sucha než nyní. A snaží se data „přihřívat“, aby oteplení vypadalo větší a větší. Ikonickým příkladem je „hokejkový graf“. Když se podíváte na graf teplot 20. století dnes a na jeho novou edici za pár let, vždy zjistíte, že oni dodatečně stará data poněkud přifoukli. Desítky let staré události se přepisují jako v Orwellově románu 1984. Kdy mluvili pravdu, tehdy či nyní?

Středoškolští studenti se nyní ve velkém zabývají otázkou klimatu, konkrétně v rámci pravidelných pátečních stávek Fridays for future. Je podle vás klimatická změna opravdu palčivým problémem, kterému může člověk alespoň částečně předejít?

Kdyby dinosauři věděli, že se mohou zachránit stávkováním, mohli tu ještě být s námi. Ale vážně. Klima se měnilo i v dobách, kdy jsme ještě lezli po stromech. Takže ne, klimatickou změnu zastavit nemůžeme ani mávátky ani stávkami. Můžeme se ale na změnu klimatu adaptovat. Můžeme ochladit mikroklima měst (tzv. městské tepelné ostrovy), můžeme vybavit budovy klimatizací, jako to mají ve Středomoří. Můžeme se snažit zadržovat vodu v krajině, protože do asfaltu a betonu nezasákne. Místo chladnomilných severských smrků, můžeme u nové výsadby spíše dávat borovice, které se hodí pro teplejší a sušší místa. Ale vždy je třeba racionálně zvažovat přínosy a náklady. Panikařit, jak výslovně doporučují studentští aktivisté, to fakt nepomůže.