V posledních hodinách se hodně mluví o České televizi i díky prezidentu Zemanovi a následně Českým lvům. Podle vás se filmaři zastávají České televize hlavně proto, že jde o peníze, když stručně shrnu váš komentář ve vašich Komárkových novinách. Je to tak?

Je to trošku zjednodušené. Filmaři skutečně usilují o peníze České televize. Je správné, že je Česká televize podporuje. Co je nesprávné, je to, že podporuje stále jednu partičku, která si hlídá svůj claim. Určitě v tom hrálo roli i to, že většinou nenávidí Miloše Zemana až za hrob, i to, že se skutečně bojí o osud demokracie v Česku. Jakkoliv mohu tento stav považovat za krajně pošetilý, musím ho brát jako psychologický fakt.

Je tu však poměrně silná skupina lidí, kterým se u České televize nelíbí, že zvláště u některých pořadů je podle nich znát, koho mají tvůrci v neoblibě, a myslí si, že je ČT neobjektivní. Co si myslíte vy?

Nemyslím si, že existuje nějaké opravdu objektivní médium. Dnes už ani BBC a CNN, které sleduji, nejsou úplně objektivní. Je tam cítit to, že nemají tyto redakce rády Trumpa. Určitě existují preference jednotlivých redaktorů a vím, že tyto preference směřují k pravici a nejvíce k TOP 09. Druhá věc je, že někteří redaktoři – a pana Wollnera nebudu jmenovat – jsou neuvěřitelně nafoukaní a nepovažují se za redaktory – tedy zrcadla toho, co se děje – nýbrž za tvůrce toho, co se děje. Čili oni si myslí, že jejich sympatie a antipatie nejsou jejich osobní, nýbrž objektivní. Proto se je vůbec nesnaží skrývat.

Na přetřes přichází i hospodaření České televize. Vy uvádíte, že zákon je v této věci ve světě naprosto ojedinělý a neumožňuje jakékoliv kontrolování hospodaření České televize. K tomu podle vás nemá  kompetence ani rada, ani Nejvyšší kontrolní úřad, ani poslanci. Jestli tomu rozumím, hospodaření ČT nelze vůbec zkontrolovat? Dá se to takto říci?

Ano. Je to hodně brutálně řečeno, ale dá se to takto říci. Říkal jsem to veřejně i na jednáních mediálního, tedy volebního výboru, který jsem v minulém volebním období vedl. Kritizoval jsem Radu, že nedostatečně kontroluje Českou televizi. Jsem si ale vědom toho, že hospodaření České televize skutečně nemůže kontrolovat nikdo. Tím nemyslím, že se nedá zkontrolovat, zda dodržuje v hrubých rysech rozpočet. To samozřejmě ano. Ale to, jestli platí například těm filmařům reálné částky, nebo je přeplácí – či to, co se říká – že televizní pracovníci si vezmou techniku televize a nechají se platit jako externisté – takže jako zaměstnanci i externisté jsou placení dvakrát, a ještě využívají techniku ČT – to jsou domněnky zakládající se na zkušenosti. Reálně to však nemůže zkontrolovat nikdo, protože do toho účetnictví se podívat nemůžeme. Televize teď zveřejňuje některé smlouvy v registru smluv, ale údaje – které by mohly být kontrolovány a srovnávány třeba s jinými produkcemi – jsou začerněny.

Mluvíte také o zvykovém právu, které nastalo po známé televizní stávce. Díky ní získali redaktoři podle vás „obrovské sebevědomí, neuvěřitelnou sebelásku, přeceňování vlastních sil, jsou přesvědčeni, že jejich vidění světa je jediné správné“. Také tvrdíte, že proti nim těžko může jít i schopný a podnikavý generální ředitel. Je tedy ředitel v jakémsi vleku redaktorů?

Pan Dvořák není v žádném vleku redaktorů, je to integrovaná osobnost. Ale musí s těmi redaktory uzavřít smír, a tím pádem je nechat páchat to, co páchají. Dostal se do určitého konfliktu s paní Drtinovou a panem Veselovským, což skončilo jejich smírným odchodem. Díky bohu, že odešli, protože televize DVTV, kterou dělají, je super. Ale i to, že odešli smírně, svědčí o tom, že se s nimi musel pan Dvořák nějak dohodnout a ostatní petenti tu petici stáhli.