Nejdříve se zeptám na americké volby. Co jejich výsledek znamená pro nás? Na facebooku uvádíte, co považujete v této souvislosti za největší malér....

Předně – je zřejmé, že nic z toho, co se v současné době odehrává na celé planetě, se neděje náhodně. Podle mého názoru je nyní veden – oč méně viditelný, o to více urputný – zápas o podobu budoucího světa, o formu toho, jak lidé budou rozhodovat o svém životě, respektive o životě společnosti, ke které náleží. Je veden neúprosný souboj mezi různými mocenskými zájmovými skupinami, které mají různé představy o tom, jak řídit společnost a jak si uzurpovat co největší kus globální moci nad světem.

Nyní, na počátku 21. století, se v podstatě rozhoduje nejen o budoucnosti západního civilizačního okruhu, ale o budoucnosti druhu Homo sapiens jako takového.

Tato válka, střet či nemilosrdný souboj je vedena v několika rovinách – v rovině hodnotové, politické, ekonomické/energetické, ekologické, kulturní a samozřejmě i vojenské – a to jak ve fyzické podobě, tak – a to je v dějinách lidstva poprvé – i ve virtuální, kybernetické podobě.

Evropa, respektive v této chvíli skupina, která ovládá eurounijní moloch politicko-mocensko-byrokratického řízení společenství evropských národů místo péče – jak bylo původní ambicí založení EU – pouze o volný pohyb kapitálu a pracovní síly... o bezpečnost a prosperitu Evropy, se nyní mnohem intenzivněji věnuje budování nového Evropského Sojuzu typu SSSR a RVHP, které chce Německo s Francií prostřednictvím Evropské komise vládnout. Zároveň s pomocí Sorose a spol. současný Brusel posiluje další aktivity – od faktického akceptování nelegální migrace, přes masivní „pozitivní“ diskriminaci menšin a destrukci systému tradičních hodnot, až po tzv. sebevražedný (v té podobě, jak má být realizován) „zelený úděl“. Tedy přesně to, co Evropu nikoliv posiluje, ale v reálu oslabuje.

Jeden ze způsobů, jak tento trend změnit, spočívá podle mého názoru v tom, aby se Brusel dostal do situace, kdy si bude muset poradit skutečně sám.

Evropa se díky jejímu aktuálnímu vedení a podpoře jakýchkoliv nesmyslů, které se jí dlouhá desetiletí dostávalo od USA/ bohatého strýčka za oceánem, dostala do postavení mamánka, neschopného samostatného, svobodného a za sebe plně odpovědného života. Samozřejmě Evropa (Německo, Francie, Británie) na oplátku vycházela onomu strýčkovi vstříc ve všem, na co jen „strýček“ v globálním rozměru pomyslel (války v Zálivu…).

Komu to prospívalo nejvíce? Komu vyhovuje zmatená, ekonomicky slábnoucí a svůj globální vliv očividně ztrácející Evropa? No ano, vyhovuje především určitým mocenským skupinám v USA, korporátní ekonomicko-politické moci bojující o udržení nadvlády nad světem. Nicméně – a na to se poněkud zapomíná – to paradoxně vyhovuje i dalším globálním hráčům – vychytralé, jednotné a trpělivé Číně, Rusku a samozřejmě i zemím politického islámu.