Psychiatr Cyril Höschl zmínil, že Karel Gott provázel generace Čechů, Slováků, kteří strávili většinu života v komunismu, Gotta měli rádi a mohli se s ním morálně identifikovat. Stud, že volili komunisty, potřebovali vytěsnit. „Identifikace s někým, kdo taky nebyl žádným disidentem, z nás snímá hříchy světa,“ podotkl na Dvojce Českého rozhlasu Höschl. Omlouvali jsme si i prostřednictvím slavného zpěváka kývání komunistům? Myslíte si, že ve smutku po smrti Karla Gotta je silný i tento podtext? Do jaké míry?

Psychiatr Cyril Höschl v tomto případě vaří z vody. Kdyby chápal svoji disciplínu jako odbornost, nikoliv jako služku momentální politické poptávky, musel by se pokusit vysvětlit, proč byl Karel Gott oblíben také třeba v Německé spolkové republice či v Rakousku. Pokud vím, v těchto zemích příliš mnoho lidí komunisty nevolilo. Jestliže Cyril Höschl komunisty volil také, měl by být podle své vlastní hypotézy velkým obdivovatelem Karla Gotta. Pokud je naopak demonstrativně nevolil, pak skutečnost, že v roce 1977 složil atestaci prvního stupně a stal se odborným asistentem na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, je dokladem značné velkorysosti minulého režimu.

Europoslanec Jan Zahradil nadnesl úvahu, že probíhající Gottovo posmrtné zbožšťování je součástí jakéhosi generálního společenského pardonu normalizačních let s tím, že podstatná část lidí si už žádné „vyrovnávání se s minulostí“ nepřeje. Podobně jako lidé nejsou zvědaví na stálé opakování minulosti premiéra Babiše a dávají najevo, že jim je jedno, kdo byl a nebyl komunista. Jak to vnímáte? Vystihují jeho slova náladu ve společnosti?

Europoslanec Zahradil je sice v tomto případě pravdě o něco blíže než Cyril Höschl, nechápu však, proč mluví o nějakém „posmrtném zbožšťování“. Karel Gott je prostě po své smrti oblíben stejně, jako byl za svého života. To se přihodí jen velice málo lidem a je docela zbytečné do toho tahat politiku. Už proto, že politikům se to zrovna příliš často nestává.

Hudební a filmový kritik Jan Rejžek se v rozhovoru pro DVTV obul do těch, kteří v uplynulých dnech vážili dlouhou cestu, aby uctili památku Karla Gotta. „… hysterky, který pojedou 400 kilometrů,“ označil fanoušky zpěváka Jan Rejžek. Byli jsme svědky hysterie a až přehnaného pláče?

Jan Rejžek je chodící hysterie, takže by bylo možné ho v tomto ohledu považovat za na slovo vzatého experta. To by ovšem musel svoji odbornost prokazovat ještě i něčím jiným než jen napadáním lidí, kteří na rozdíl od něho něčeho v životě dosáhli.

Nad smrtí Karla Gotta se zamyslel i písničkář Jaroslav Hutka. Podle něj byl zpěvák slavný „z rozhodnutí strany a vlády“, lidé prý jiné možnosti neměli, a tak se Gotta naučili milovat. Je pravda, že Gott významným způsobem těžil ze spolupráce s režimem?

Kdo to je Jaroslav Hutka? Je to ten člověk, který se snaží místo umění prodávat to, že nespolupracoval s minulým režimem? Kdyby k tomu ještě uměl třeba tančit, žonglovat nebo zpívat, vypadala by jeho prohlášení seriózněji.