Podle posledního odhadu volebních preferencí pravice nemá příliš silnou pozici. Jak to jako konzervativec vnímáte a jak se díváte do budoucnosti?

Vidím to docela černě a vlivů je zde několik, jednak je to vliv postsocialismu, jednak je to česká povaha, kdy pořád musíme proti něčemu protestovat. Většině českého národa vyhovuje stěžování si a remcání, to je predispozice sama o sobě. Když se k tomu přidá nejednotnost pravice, je výsledek jasný. Jsem přesvědčen, že pokud se pravice nesjednotí, bude ještě dlouho zůstávat v pozadí. Komunisté umí držet pohromadě a mají velice slušnou stranickou i voličskou disciplínu, to pravice nikdy neměla.

Prezident Zeman je výrazným vnitropolitickým činitelem, nedávno vyvolal rozruch, když navrhl zestátnění České televize. Jakým hráčem Miloš Zeman podle vás je?

Na Zemana mám smíšený názor, jednak jsou to velice pěkné vzpomínky na jeho politické počátky z konce osmdesátých a začátku devadesátých let, pak to ale začalo být čím dál rozpačitější. Myslím, že kdyby zůstal na Vysočině, udělal by lépe. Národ je rozpolcen, část jsou fanatičtí sympatizanti, část téměř fanatičtí nepřátelé. Musím ale přiznat, že občas s prezidentem souhlasím, například když vetoval školský zákon. Našlo by se několik věcí, kdy postupoval dobře. Bohužel těch sporných a skoro smutných je víc a jsou i nebezpečnější. To přichylování k Rusku a Číně je bez diskuse špatné a nerozumím tomu, jestli to dělá úmyslně nebo si ze světa dělá legraci. Kdyby to byla legrace, mohl bych mu i fandit, obávám se, že o vtip nejde.

Pokud jde o nápad na zestátnění České televize, to se snad ani nehodí komentovat. Televizi bych ale v současné podobě snad i zrušil, má být hlavně zpravodajská a komentátorská, ale místo toho se snaží se svými slaboduchými pořady konkurovat těm Primám a Novám. Umím si představit profil veřejnoprávní televize jako zpravodajského média, které převážně poskytuje co nejobjektivnější informace. To, že chce být komerčnější než komerční televize, je špatné. Aby ale byla zestátněna, to je výsměch.

V poslední době se stále hledá prezidentský kandidát, který by obstál proti Miloši Zemanovi. Umíte si ho představit?

Protikandidát, který by měl alespoň trochu naději na úspěch, musí být zástupcem co největší části veřejnosti – čím více bude protikandidátů, tím víc se bude Zeman smát. Pokud se odpůrci nesjednotí na jednom kandidátu, je to beznadějné.

Co říkáte na současnou dohodu s Tureckem ohledně migrační krize a možnost zavedení bezvízového styku s EU?

Na jedné straně jsou Turci součástí NATO a chovají se relativně slušně a vystupují nekonfliktně. Něco jiného je širší politický kontext, a tady jsou důsledky chybného jednání s Tureckem dost riskantní, bylo by špatné vehnat je do nějaké izolace, aby hledali spojence jinde, kdyby zjistili, že to mají s civilizovaným světem marné. Pokud jde o víza, je to samozřejmě riziko vzhledem k možnosti, že se v Turecku dají opatřit falešné doklady – abychom neměli místo ilegálních kvanta legálních migrantů. Věci ale neprospívají ty téměř krvelačné výkřiky o muslimech apod.

Můžete odhadnout, jak se bude vyvíjet uprchlická vlna letos, když se podařilo utlumit balkánskou cestu?

Myslím, že se migrační vlna zmírní, a dělat z uprchlictví tak obrovský problém jako dosud není namístě. Evropa má půl miliardy obyvatel a milion a půl uprchlíků není takový problém. A zvlášť u nás ten strašný poprask, kdy vyřvávají různí Konvičkové a další podivná smečka, to je téměř nepochopitelné. Proč strašit, když zde migranti nejsou a ani tady být nechtějí, protože mají namířeno do Německa. Všechno zlé je k něčemu dobré, to že máme kvůli totalitě a socialismu ještě pořád nižší životní úroveň než vyspělá Evropa, nás nyní paradoxně chrání.

Nakolik se v případě německého přístupu k řešení migrační krize projevuje určitý pocit viny za holocaust a druhou světovou válku jako takovou?

To se těžko posuzuje, ten pocit viny tam jistě funguje. I my se ale stále vracíme k minulosti. Je ale rozdíl mezi tím, že se denacifikace v Německu povedla, kdežto naše dekomunizace se nekonala téměř vůbec. Pro Němce ale jistě hraje roli i nepříznivý demografický vývoj a úvahy o potřebě ten problém řešit s pomocí migrace.

V Evropě je ale výrazem nespokojenosti i neúspěch tradičních stran, v Rakousku je to třeba Norbert Hofer…

To jsou bohužel ta líbivá témata a je to i nevýhoda pravice, pravice obecně nemá pro veřejnost tak atraktivní témata – říká totiž, že je třeba poctivě pracovat, chovat se slušně a to je poměrně nudné. Populistická hesla a jednoduchá a extrémní řešení jsou pro masy zajímavější. Na to je ale potřeba dávat pozor.

Ministr kultury Daniel Herman jako první člen české vlády vystoupil na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku. Je to zlomový moment v česko-německých vztazích?

Myslím, že problém Sudet a odsunu už je prakticky téměř mrtvý, už zdaleka nehýbe našimi dějinami, když se sudetští Němci už vzdali majetkových nároků. Plně chápu, že cítili křivdu, protože byli vyhnáni, na druhou stranu se za nacismu děla spousta špatných věcí, my jsme se pak také zachovali špatně, bylo to vyhnání, ne odsun. Je to ale už historií a není to aktuální. Mám známé, kteří mají chalupy v pohraničí a stýkají se bez problémů s jejich bývalými majiteli.