Paní Jiříková, Vy jste dlouhá léta sloužila u Celní správy ČR. Jak sama říkáte, „se zbraní za pasem“. Co se stalo, že nyní se politicky angažujete v opozici? Dokonce ve straně PRO, kterou liberální média označují jako „antisystémovou“? Cítíte se být „proti systému“?

Ano. Této zemi jsem skoro 19 let loajálně a s hrdostí sloužila v uniformě a se zbraní za pasem, jak někdy zjednodušeně říkám. Celní správa je ozbrojeným bezpečnostním sborem a celníci stejně jako policisté musí být ve své práci apolitičtí, což podle slovníku spisovného jazyka českého znamená... lhostejní k politice či stranící se politického dění. Ale celník je také občan a nežije ve vzduchoprázdnu. Chodila jsem řádně k volbám a politiku vždycky sledovala, jen pro mě nebyla nikdy cestou, po které bych se toužila vydat. Dokonce jsem o ní neuvažovala ani poté, co jsem celní správu opustila a začala podnikat. Až covid všechno změnil. Jakmile se svět zavřel jako slepice v kurníku, pochopila jsem, že je čas vyjít ze své komfortní zóny a přestat o věcech veřejných mlčet. Covidová doba nás kopla do zadku hůř než Bruce Willis zločince ve Smrtonosné pasti. Co mu taky zbývalo, když po chvíli zjistil, že nemá boty, nemá ženskou, netuší, co se kolem něj, krupica, děje a namísto krájení krocana v japonském mrakodrapu se zničehonic schovává před bandou teroristů. V covidu jsem se cítila podobně. Superelity si na nás vyzkoušely takové hezké cvičení. Co vydržíme. Ve jménu jakýchsi vyšších cílů, o kterých ale s námi tak nějak zapomněly diskutovat, nás zavřely doma, zakázaly nám zpívat a dokonce i dýchat. Kdybych to den po dni nežila, nevěřila bych. Covidová doba ukázala, že o základní lidská práva můžeme přijít lusknutím prstu. A já si tenkrát řekla: „Jiříková, tohle ale není film, tohle je tvůj život. Jediný, který máš." A současně jsem chtěla mít odpověď na případnou otázku své dcery: „A co jsi dělala ty, mami, když se svět hroutil?"

Velkým tématem současnosti je hrozba války. Buď toho, že Česko bude přímo vtaženo do války na Ukrajině, nebo možnost války přímo s Ruskem. Jak Vaši někdejší kolegové od ozbrojeného sboru vnímají tuto hrozbu? Jsou ochotni v takovém případě jít bojovat, jak naznačuje třeba generál Řehka?

Víte, naši celníci se obdobně jako vojáci v minulosti účastnili různých válečných misí. Byli v Afghánistánu, Iráku, Kosovu nebo pobaltských zemích, kde většinou dohlíželi na dodržování mezinárodních sankcí nebo embarg či různých omezení při exportu a importu. Vraceli se s obrovským množstvím nedocenitelných zkušeností, které jsme pak mohli využívat při své práci. Válka na Ukrajině je absolutně něco jiného než mise. Neznám ani jednoho kolegu, který by o dobrovolném odchodu na frontu uvažoval byť někde v koutku duše. Panu Řehkovi, ale i Černochové, Fialovi a všem dalším válečným štváčům bych ráda jako jedna z českých žen a matek vzkázala, že naše děti, které jsme porodily a vychovaly, ale ani naše muže, do války, jež je jen obhajobou jejich partikulárních zájmů a s nimi souvisejících astronomických zbrojních výdajů, za cenu desítek tisíc zmařených životů a žalem puklých srdcí, NEDÁME! Zrovna dnes jsem zahlédla v eKLEPU novelu zákona o služebním poměru, která přináší změnu v tom, kdo se může stát policistou. Nově to může být i cizinec!!! Stačí, že u nás bude žít 3 roky a složí zkoušku z českého jazyka. Podmínka státního občanství je v návrhu zrušena!!! V kontextu Vaší otázky to tedy znamená, že naši policisté, vojáci i celníci půjdou do úplně cizí války padnout za cizí zájmy a za ně nám do našich ozbrojených sborů nastoupí ukrajinští dezertéři, co se u nás skrývají před mobilizací, aby hájili naše české zájmy? Absurdistan.