V Evropě jsou hlavním tématem volby do Evropského parlamentu (EP). V Česku se vyzývali lidé, aby šli volit, protože šedesát procent legislativy roubované na tu českou už pochází z Bruselu či Štrasburku. Jak to vnímáte?

Česká politika postavila EU mimo zorný úhel většiny české populace. Do značné míry za tím stojí snaha chlubit se alespoň trochu cizím peřím. „Podívejte se na to, co se ve vašem okolí po roce 1989 všechno změnilo," říká Jírovec a dodává: „Vzali jsme ekonomiku do rukou a tohle je výsledek.“ Pro jistotu se příliš nemluví o tom, kolik miliard přiteklo z EU. A kolik se jich nevyčerpalo anebo rozkradlo. Občan se měl nejen účastnit voleb, ale i jejich příprav, aby se alespoň částečně dozvěděl, co pro něj EU znamená.

Fascinující jsou průzkumy veřejného mínění, podle kterých je většina občanů proti euru. Kolik lidí ale má alespoň částečnou představu o skutečných výhodách a nevýhodách takového kroku? Kolik lidí ví, že EU vytváří i sociální standardy a přece jenom nenechá sociální sítě příliš proděravět? Pokud jde o zákonodárství, je pravda, že šedesát procent toho českého se musí nějakým způsobem vypořádat s „roubováním“ z EU. Na tento problém lze ale nazírat i tak, že nás EU nutí napravovat špatné zákony.

Co si myslíte o českých kandidátech? Kontroverzní Klára Samková odstoupila, ale o Janu Kellerovi, Luďku Niedermayerovi, Janu Zahradilovi, Kateřině Konečné a dalších? Za Klub angažovaných nestraníků (KAN) kandiduje třeba i Zdena Mašínová...

Samková působila dryáčnicky. Z dalších uvedených kandidátů je mi sympatický Jan Keller. Už jen proto, že jako sociolog dokáže rozeznat příčiny sociálních problémů. Zastavil bych se ještě u kandidátky Zdeny Mašínové. Znal jsem zakladatele Klubu angažovaných nestraníků Ludvíka Rybáčka a Ivana Jonáše. Byli to moji spolužáci z ročníku a díky nim jsem zúčastnil historické ustavující schůze na VŠCHT. Ludvík nedávno zemřel a Ivan žije ve Švédsku. Pochybuji, že by vítali kandidaturu tak nenávistné ženy, jakou je sestra bratří Mašínů.

Beseda, kterou jsem viděl v České televizi, byla v podstatě zbytečná, protože málokdo ví, jak Evropský parlament vůbec funguje a co vlastně těch několik ideologicky nekompatibilních českých poslanců může dosáhnout.

Dlouho je v Evropě na přetřesu vzhledem k situaci na Ukrajině otázka růstu preferencí různých nacionalistických stran a uskupení. Co by se podle vás stalo, kdyby se ultranacionalisté, byť i v menším počtu, dostali do EP?

To je zase otázka týkající se fungování Evropského parlamentu. Nacionalistické strany mohou pravděpodobně škodit víc na domácí půdě než v Bruselu. Klaus je na rozdmýchávání protiunijních nálad sám, ale i tak nadělal dost škody.

Jak vnímáte vyjednávanou obchodní smlouvu (TTIP) o spolupráci mezi USA a EU?

Na tuto otázku mohou odpovědět pouze odborníci. Takto široce pojednané smlouvy obyčejně na začátku slibují win – win situaci, tedy vítězství pro všechny strany. Otázka je, co vlastně mohou USA do Evropy vyvážet. Když jsem nedávno dělal čistku v domě, našel jsem jen plastový cedník s nápisem „Proudly made in the USA“. Měl jsem jedno americké auto, Windows 95 a XP. A patrně procesory, které byly v počítači „Made in Taiwan". Za sedmadvacet let v Kanadě to je dost málo.

Je pravděpodobné, že USA mohou vyvážet potraviny, mizerné vodnaté pivo a jinou zemědělskou produkci. Pokud by smlouva odbourala dotace, které zemědělství v EU dostává, tak by mohl být problém s farmáři, kteří by odešli do měst anebo hledali práci v jiném oboru. Problém může nastat, když přijde nový obchodní řetězec. Například světově největší Walmart. Ten sice neprodává žádné americké výrobky, ale úspěšně válcuje místní malé obchody. Otázka rovněž je, jestli TTIP naruší činnost odborů. V Québecu zavřel Walmart velkoprodejnu jen proto, že si její zaměstnanci založili a zaregistrovali odborovou organizaci.

Kdo je Jiří Jírovec

Narodil se v Praze roku 1941. Přírodovědeckou fakultu UK absolvoval v roce 1964. Následně pracoval jako analytický chemik v Ústavu geologických věd, který patřil ke geologické sekci Přírodovědecké fakulty UK. Roku 1969 odletěl na stáž do Queen´s University v kanadském Kingstonu, z níž se po roce vrátil. Roku 1986 emigroval s druhou ženou a dcerou přes Jugoslávii do Kanady. Posléze se tam uchytil jako vědecký pracovník v Atomic Energy of Canada. V roce 1990 získal kanadské občanství a obnovil si i české. Roku 1997 poslal tuzemským médiím článek ironizující intelektuální schopnosti Václava Klause, díky němuž se stal pravidelným přispěvovatelem Britských listů. Nikdy nebyl v žádné politické straně ani v jiném spolku. Od roku 2008 jezdí pravidelně do Prahy a v roce 2009, kdy mu bylo sedmašedesát, odešel do důchodu. Bydlí v ontarijském Poottawí.