Senátor a předseda Strany práv občanů Jan Veleba vás často kritizuje a uráží. Nedávno dokonce ve svém článku napsal: „Před rokem a čtvrt jsem na Parlamentních listech napsal, že Herman je gauner. Pak jsem se s ním 2x tváří v tvář v Praze potkal, a kdybych ten článek psal dnes, tak bych použil výraz slizký gauner.“ To už je poměrně silná káva, nebudete se bránit proti takovému napadání civilní žalobou?

Ne, to nebudu, ale každopádně bych očekával, pokud má pan senátor silný názor na něco, že by stál o dialog. Jak sám ve svém článku píše, v Senátu jsme se několikrát setkali, protože tam také docházím, dokonce jsem mu říkal, že bych si s ním rád po jeho rozhovorech pohovořil o některých otázkách. Ale on místo toho, aby vedl dialog, mne tímto způsobem napadl. Je to smutné, že když nejsou argumenty, přicházejí silná slova. To bych od zákonodárce naší horní komory nečekal, protože si myslím, že takové jednání také poškozuje dobré jméno Senátu. Tam by měly podle mne zasedat kultivované osobnosti, které společnost někam posouvají, a tohle mi bohužel přijde trochu jako jakási kanálie.

Od kdy se datují útoky senátora Veleby na vaši osobu? Dokážete si vysvětlit, s čím to souvisí? Je to kvůli vašemu setkání s dalajlámou, která byla příčinou, že váš strýc Jiří Brady, oběť holocaustu, nedostal od prezidenta vyznamenání, což vedlo k tomu, že někteří politici odmítli jít na Hrad u příležitosti státního svátku a zorganizovali oslavu 28. října na Staroměstském náměstí? Nebo to začalo někdy dřív? Zdá se, že vám senátor Veleba vytýká i vaše vystoupení na sudetoněmeckém sjezdu, kam jste byl vyslán českou vládou.

Abych řekl pravdu, přesně nevím. Pan senátor už je starší člověk, chápu, že může mít názory na určité věci, řekněme, poplatné své generaci, to mi také někdy naznačil, ale právě proto bych čekal věcný dialog. Jestliže jsme profesionálními politiky, kteří získali důvěru občanů, protože do Poslanecké sněmovny a Senátu nemůže být nikdo zvolen jinak než díky podpoře občanů, tak bychom měli jako profesionální politici vést dialog nad určitými tématy, na která se díváme jinak, ať už je to otázka sudetoněmeckého krajanského hnutí nebo otázka návštěvy dalajlámy. Samozřejmě respektuji, že mohou být různé názory, respektuji, že pan senátor je starší člověk, ale tento způsob komunikace, kterou zvolil, mne překvapuje, protože místo argumentů padají hrubé urážky a nadávky hrubého zrna. A to se podle mne nehodí. To, co jste jmenovala, může hrát roli, protože pan senátor je předsedou bývalé strany Zemanovci, takže může hrát roli i náklonnost k názorům pana prezidenta, ale to by v demokratické společnosti nemělo být na závadu. Lidé by měli být schopni spolu vést věcný dialog. Ten já postrádám, a to je to, nad čím se pozastavuji.

Už jste se setkal ze strany nějakého jiného politika s podobně hrubými urážkami jako v tomto případě? Nebo je to ojedinělé?

Ano. Setkal jsem se s tím v Poslanecké sněmovně ze strany komunistické poslankyně Semelové, ta na mne dokonce i křičela také kvůli názorovým rozdílům. Řekl jsem víckrát, že každý z nás dává výpověď především sám o sobě, tím, co děláme, jak se vyjadřujeme, co říkáme, takže tam mne to tolik nepřekvapuje, ale u člena horní komory Parlamentu, Senátu, který má být jakýmsi etalonem politické kultivovanosti, mne to zaráží.

Ve svém článku se také senátor Veleba odvolává na „jednoho zahraničního diplomata“, který se podivil nad tím, že – cituji: „ministr takovéhoto chování vůči vlastní zemi (landsmanšaft) a vůči prezidentovi své země ještě setrvává ve vládě. Řekl, že kdyby to bylo u nich, že by letěl z vlády jen by se mu za patama prášilo“. Pokud si to pan senátor nevymyslel, o jakou by podle vás mohlo jít zemi, kde by vadila ministrova návštěva sudetských Němců, zvlášť kdyby na ni byl vyslán přímo vládou? Je to takové zmatené vyjádření, pochopil jste vůbec, čeho se to týkalo?

Nepochopil, nebyl jsem samozřejmě u toho setkání, takže nevím, o jakého šlo diplomata, o kterém pan senátor píše. Každopádně ten způsob vyjadřování ukazuje na jakousi totalitní mentalitu. A tady znovu říkám, že pan senátor je už člověk staršího věku, že svůj produktivní život prožil v době reálného socialismu, kdy asi tyto způsoby byly normální, ale v demokratické společnosti by neměl být výsledkem názorové různosti atak tohoto druhu, vykopnutí odněkud, jak je tam řečeno, ale kultivovaný dialog. Já jsem rád, že i v rámci naší koaliční vlády takový dialog existuje; i po setkání s dalajlámou takový dialog proběhl, a to pokládám za korektní. A jestliže se někdo uchyluje k takovýmto siláckým až skoro výhrůžkám, považuji to za určitý lapsus, za nedostatek argumentů a bohužel za výraz totalitního smýšlení.