Prezident Miloš Zeman v tomto roce proslul svými postoji a výroky k zahraničně politickým událostem a část společnosti pobouřil i svými vulgarismy. Myslíte si, že kvůli tomu by měl odejít do politického důchodu, nebo zatím na „smetiště“ historie české politiky nepatří?

Myslím, že by odejít měl, ovšem nemyslím si, že to udělá.

V souvislosti s jeho možným odchodem se začíná spekulovat o tom, kdo by jej mohl nahradit v postu hlavy státu. Často v debatách padají jména jako Šimon Pánek či Tomáš Halík. Koho očekáváte v příštím volebním období vy?

Nevím, od začátku jsem patřil mezi striktní odpůrce přímé volby prezidenta, takže v tomto systému neočekávám nikoho.

Co podle vás dobrého přinesl tento rok České republice? Zajišťuje podle vás vláda Bohuslava Sobotky českým občanům lepší podmínky pro život?

Do určité míry asi ano, například zrušení některých diskriminačních daňových opatření vůči pracujícím důchodcům hodnotím kladně. Ovšem je otázka, jak dál s penzijní reformou, kterou vláda úplně ruší, ačkoli je to téma, které se diskutovalo už v době mé aktivní účasti v politice a které bude čím dál naléhavější. Nebo svatá víra v odpolitizování státní správy pomocí slavného služebního zákona! Kdo si pamatuje televizní seriál, nebo i jeho knižní podobu s názvem Jistě, pane ministře, může vytušit, kam tzv. nezávislá státní správa až může dojít. Vůbec, tahle vláda se až moc populisticky na můj vkus spoléhá, že všechny nešvary ve společnosti vyřeší napsané normy, zákony a předpisy. Tenhle právní pozitivismus naprosto nesdílím. Je to všechno v lidech, ne v paragrafech.

Vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš (ANO) před rokem sliboval přípravu zákonů na odhalení daňových úniků, chtěl zlepšit provoz státní pokladny, zavést fungující cash flow a zprůchodnit elektronickou evidenci tržeb... Byla to podle vás od něj jen prázdná slova, lživé proklamace, nebo máte pocit, že to, co říkal, nyní také plní? Je podle vás Babiš tahounem české politiky? A co si vlastně o jeho působení v politice myslíte?

Domnívám se, že to opravdu myslí vážně. Ale ono zvenčí všechno vypadá jinak, než když si pak čumák namočíte do problému zevnitř. On ale některé věci nechápe a logicky pak v politické realitě naráží na jiné mechanismy, než ve kterých se doposud pohyboval. Hierarchický princip rozhodování jako ve firmě v demokratické politice prostě neplatí. Nicméně má v sobě oheň, to je cítit, a mluví, jak mu zobák narostl, což je po létech v české politice osvěžení - aspoň pro mne.

Ale za tu dobu, co je ve funkci, už by nemusel používat argumenty typu „my to tu konečně opravíme po těch, co tu za léta nadělali bordel“… Jednak to příliš připomíná typický výrok českého řemeslníka, který, když přijde něco opravit, tak první, co řekne, je: „Které prase to tu dělalo?" Podobná argumentace hlavně nebývá tak úplně pravda, a dokonce už ani tolik nezabírá na lidi. I populismus, kterému se žádný politický lídr úplně nevyhne, má v seriozní politice své meze a míru efektivity. Ale jestli má v současné době někdo na naší politické scéně něco, čemu se říká leadership, pak je to právě Babiš. Nevím, jestli se to všechno naučí, aby mohl být opravdovým politikem (čemuž se komicky a populisticky stále brání), ale myslím si, že na to má. A ten jeho střet zájmů, o kterém se tolik mluví, nesporně problémem je, ale nemyslím, že v jeho případě to je problém hlavní. Koneckonců Berlusconi měl mnohem větší problémy, a přesto byl nejdéle sloužícím premiérem v poválečné italské historii.

Kam podle vás bude směřovat v příštím roce ukrajinská krize? Máte pocit, že konflikt na Ukrajině přeroste do války, která by ohrožovala i Českou republiku? Máme se v tomto případě bát Ruska?

To kdybych věděl, třeba bych to poradil někomu z těch, co drží kormidlo v ruce. Ti to totiž nevědí také. S Ruskem máme neblahé historické zkušenosti, já ruskou mentalitu trochu poznal a dnes už je jasné, že imperiální ambice zdaleka nebyly jen otázkou sovětského režimu. Myslel jsem si to vždycky, přestože jsem velký obdivovatel ruské kultury, zejména literatury. Ani ta ukrajinská realita není jednoznačná, je to hodně složité, ale o neblahé roli Ruska v tomhle konfliktu není sporu a my to přece musíme vnímat, ne? Žádný strach, ale velký pozor!

Lze podle vás odhadnout, jaká budou v příštích letech ve světě dominovat bezpečnostní rizika? Bude kupříkladu hrozba směřovat - jak již bylo nastíněno - ze strany Ukrajiny, Ruska, Islámského státu, Číny, či ze Severní Koreje?

Asi ze všech vyjmenovaných, kromě Číny. Její zahraniční politika směřuje k dominanci jiného typu, zejména ekonomické a obchodní, i když občas také vytasí zuby. Třeba v oblasti sporů o některé ostrovy v Čínském moři.

Evropě prý brzy hrozí, že ji zahltí množství migrantů, a dokonce se ve spojitosti s imigrací hovoří o časované bombě (případ Francie). Myslíte si, že kvůli tomu v některých státech mohou své pozice upevnit ti politici, co stojí napravo či nalevo od evropského mainstreamu?

Problém to určitě je, ale na tohle odpovědět neumím. Určitě to xenofobům v politice nahrává, ale kam až, to si netroufám odhadnout.

Jaká budoucnost podle vás čeká Spojené státy americké, kde na jedné straně roste počet chudých, ale na straně druhé se hovoří o vzkříšení amerického průmyslu? Jsou USA podle vás odcházející velmocí, nebo mají v sobě ještě stále potenciál růstu?

Myslím si, že nejde jen o problém USA, ale že hrozí jistý úpadek celé naší euroatlantické kultuře, tedy i západní Evropě včetně nás. Srovnání s úpadkem římské říše je namístě. Takzvaná politická korektnost a s ní související rozvrat některých tradičních, především morálních hodnot, rozvrat rodinných tradic, úpadek spirituality a používání zdravého selského rozumu, relativismus, to všechno se odráží i u nás. Jedním z klasických příkladů toho je i oblíbené vysmívání se takovým pojmům jako je pravda a láska. Proti tomu stojí islamisté se svým fanatickým akcentem na víru a duchovní hodnoty a s pohrdáním nad pozemsky nízkou západní, hlavně americkou civilizací. Já ale chci věřit tomu, že v USA se přes všechny tyhle problémy objeví dost rozumných lidí, kteří najdou sílu vedle ekonomického rozvoje věnovat pozornost i těm našim duchovním hodnotám. Američané jsou totiž společností s mnohem silnější rolí víry v Boha a spirituality, než je běžné tady u nás v Evropě.