Jak jste zatím spokojen s vyjednáváním o vládě a rozdělení ministerských postů?

Spokojen jsem s tím, že vyjednávání o nové vládě proběhla velmi rychle a neproběhlo žádné zdlouhavé koaliční přetahování o podobu programu či jednotlivá křesla ve vládě. Absolutní spokojenost není samozřejmě možná už jen z titulu toho, že nemáme většinový volební systém a politická reprezentace musí při sestavení vlády dojít k více či méně krvavému kompromisu. ODS získala silná a zajímavá křesla v nové vládě, prostřednictvím kterých máme prostor měnit život v naší zemi k lepšímu. Mrzí mě, lépe řečeno mám jisté obavy z toho, že zahraničněpolitická agenda míří téměř celá prostřednictvím Ministerstva zahraničí a ministra pro evropské záležitosti k druhé vládní koalici. Pevně doufám a věřím tomu, že budoucí pan premiér Fiala bude aktivní na evropské půdě a na vrcholných summitech a schůzkách v rámci Evropské unie. Evropská politika tak neztratí racionální podobu, která je s ODS dlouhodobě spojována.

Jak se vám jako člověku, kterému říkají ekonomický expert ODS, líbí Zbyněk Stanjura jako kandidát na ministra financí?

Slovo líbí či nelíbí jsem schopen používat jen ve vztahu k opačnému pohlaví. Nicméně je pro mě složité tuto věc komentovat, protože na zmíněnou pozici jsem se v posledních letech připravoval a moje ambice tímto směrem mířila. Každopádně respektuji personální volbu pana předsedy Fialy a samozřejmě si přeji, aby Zbyněk Stanjura byl v nové roli úspěšný. Naše země potřebuje celou řadu systémových ekonomických změn, a tím nemyslím pouze konsolidaci veřejných financí. Práce v tomto směru bude více než dost a já počítám s tím, že se i ve své nové roli budu ekonomické agendě a zákonům s hospodářsko-politickým kontextem pečlivě věnovat. Nečekají nás vůbec ekonomicky jednoduché časy, tak věřím, že po názoru a znalostech ekonoma poptávka bude. 

Jsou kandidáti, kteří vyvolávají velké diskuse. Namátkou můžeme jmenovat Věslava Michalika, který se nakonec kandidatury vzdal, Jana Lipavského nebo Vlastimila Válka. Jak například vnímáte Michalika (za STAN) poté, co se objevily podezřelé převody financí, a navíc to není poprvé, co Michalik čelí kritice za nekalé praktiky? Neměla se ODS oprostit od podobně problematických osob?

První jmenovaný situaci vyřešil tím, že se sám nominace vzdal. Já opravdu neznám detaily podnikání pana Michalika a samotný fakt, že má někdo firmu v kyperské jurisdikci, nic trestuhodného znamenat nemusí. Ale nemá smysl to dál vzhledem k rozhodnutí pana Michalika rozvíjet. To, že pirát Lipavský není v zahraniční politice můj šálek kávy, asi dvakrát zdůrazňovat nemusím, ale nepřeji si, aby naše ministerské kandidáty kádrovali ostatní koaliční partneři, nebudu to samé tedy dělat ani já vůči nim. Co se týče pana profesora Válka, věřím a přeji nám všem, aby toto velmi nevděčné a složité ministerstvo zvládl co nejlépe. Vůbec mu to nezávidím a držím mu palce, obzvláště v takto nelehké době.

Právě Vlastimil Válek, kandidát na ministra zdravotnictví za TOP 09, na sebe upoutal několika výroky, mimo jiné, že zdravotní péče nebude stejná pro všechny. Je tím, kdo zvládne vést ministerstvo v době koronavirové krize?

Tento jeho výrok jsem nezaznamenal, ale nerad bych, abychom všichni žili ve sladké iluzi, že zdravotnictví může fungovat stále bezvadně a stejně bez ohledu na to, zda se celé naší ekonomice daří. Bez ohledu na to, jaký je demografický vývoj a jak drahé jsou a budou nové medicínské postupy, léky, přístroje. Musíme se starat o ekonomickou stabilitu zdravotnictví, musíme sledovat efektivitu vynakládaných prostředků ve zdravotnictví, musíme si říct, kde budeme brát peníze na stále lepší a dražší léky. Pokud toto nezačneme chápat a řešit, pak naše zdravotnictví nebude v budoucnu nabízet tu nejkvalitnější péči, která by mohla být k dispozici.

Kromě úspor desítek miliard v letošním i příštím roce slibuje formující se vládní pětikoalice daňové slevy, hovoří o vyšších platech nejen pedagogů, daňových prázdninách a tak dále. Jak tyto peníze v rozpočtu najít v současné krizi a inflaci?

To je jednoduché, ale zároveň složité. Bude-li mít vláda či konkrétní ministr jakoukoliv prioritu, jejíž realizace bude stát dodatečné rozpočtové náklady, musí zároveň ukázat, kde získá dodatečné prostředky, respektive v jaké jiné kapitole státního rozpočtu ušetří. Jinak to být prostě nemůže, a to dodávám, že každý ministr bude muset hledat i bez nových návrhů a nápadů nemalé úspory, abychom dostáli slibu fiskální konsolidace. Nicméně jsem přesvědčen, že je v rozpočtu prostor na velmi výrazné úspory. Uvědomíme-li si, že rozpočtové výdaje vzrostly jen mezi roky 2016 až 2020 z 1,2 na více než 1,8 bilionu korun, tedy o více než 600 miliard. Tak ať mi nikdo neříká, že není schopen ušetřit pro příští rok 80 miliard korun, tedy skutečně pouhá procenta celkových výdajů.