Jak se Vám dnes po třech letech vedení Agrární komory poslouchají kritici potravinové soběstačnosti a boje za lepší podmínky pro české zemědělce?

Naše snaha o lepší zastoupení českých potravin v českých obchodech je nepochopitelně z mnoha směrů interpretována tak, že nedává obyvatelstvu k dispozici skutečné a reálné možnosti výběru potravin, straší monopolizací a růstem cen. Agrární komora ČR ovšem už více jak dva roky komunikuje jak s poslanci, tak s ministerstvem zemědělství, ministerstvem průmyslu a obchodu, Svazem obchodu a cestovního ruchu a dalšími zainteresovanými organizacemi nejen o potravinové novele, ale také o další velmi těžké novele zákona o významné tržné síle. Svůj záměr primárně nabízet našim spotřebitelům chutné, kvalitní a bezpečné potraviny prosazujeme dlouhodobě. 

V Evropském parlamentu je nyní skloňována strategie Z farmy na vidličku, která vychází ze Zelené dohody, co to pro nás znamená?

Přehodnotili jsme priority důležité pro naši společnost a navrhli jsme zařadit pozměňovací návrh k novele zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Velice rád se proto s vámi podělím o důvody, které nás k tomu vedli, abychom vyvrátili oponentní a zavádějící názory. 

Z obsahu Zeleného dohody vyplývají preference následujících oblastí. Ochrana životního prostředí, tedy zkrácení uhlíkový stopy. Což je nejen reakce na Green Deal (tedy v oficiálním překladu Nová zelená dohoda pro Evropu), ale zejména zaměření na ochranu životního prostředí, po které tak mocným hlasem volají neziskové organizace a ochranáři. Samozřejmě jde také hlavně o zdraví obyvatel České republiky prostřednictvím zabezpečení kvalitních čerstvých potravin, které jsou u nás pod přísnou kontrolou dozorových orgánů. Pro krajinu, a samozřejmě s přínosem pro celou naši společnost, jde také o zadržování vody v půdě, o celkové hospodaření s vodou, o zabezpečení kvality půdy prostřednictvím vyvážené rostlinné a živočišné výroby a také o ochranu půdního fondu. V dalších rovinách můžeme mluvit o stabilizaci cen potravin pro občany (při dovozech není možné ovlivnit konečné ceny), o zajištění zaměstnanosti na venkově, o zaměstnanosti v navazujících sektorech včetně potravinářského průmyslu, techniky a technologií, ale třeba i v produkci obalových materiálů, dopravě, infrastruktuře, službách apod. Zásadní zde vidíme vytváření hodnot v našem domácím prostředí a ekonomice  a ve zpracování surovin na konečné výrobky s přidanou hodnotou doma (dnes totiž vyvážíme surovinu a přidaná hodnota se tvoří v zahraničí nikoliv u nás).