V poslední době to vypadá, že jste si nějak zasedl na Andreje Babiše. V čem vám tak učaroval?

Já myslím, že to tak není. Samozřejmě jsem jeho kritikem, to je ale role opozičního politika. Spíše řeším dilema, jestli ho mám litovat, nebo do něj bušit. Ve svém životě jsem potkal řadu lidí, kteří podnikali a rozhodli se, že se na něco už nemůžou koukat, nechali se strhnout emocemi a šli do politiky. To je případ Babiše. On už v tuto chvíli musí vědět, že svět politiky je úplně jiný než svět podnikání a organizování života firem. Osobně bych si tipnul, že už teď musí litovat svého rozhodnutí vstoupit do politiky. Ono se nedá současně dělat a stíhat politika a byznys. I když se formálně vzdal funkcí v Agrofertu, tak pokud chce, aby celý komplex firem Agrofertu fungoval, tak na to musí pořád dohlížet. To máte v Čechách jako s hospodou. Když to nehlídáte a vytáhnete z ní paty ven, tak vám to ty číšníci dříve či později rozkradou a začnou si dělat, co chtějí.

K tomu Ministerstvo financí...

To je naprosto neuvěřitelný zápřah. To je absolutně nejmocnější ministerstvo a ze své pozice ministra financí je on faktickým premiérem. Má podstatně více kompetencí a nástrojů nežli premiér. I úspěšnost každé vlády se odvíjí od peněz. Pod finance navíc spadají takřka všechny strategické státní firmy. Myslím si, že už určitě řeší dilema, zda udělal dobře a co je jeho v lidských možnostech zvládat.

Může to vypadat, že do něho více buším, ale ono zatím není moc do čeho, protože tahle vláda fakticky ještě s ničím zásadním, s výjimkou služebního zákona, do sněmovny nepřišla. Už bude skoro rok od voleb a nic dramatického se zatím nestalo. To je taky důvod, proč se relativně české ekonomice daří a proč jsou občani ještě spokojeni. Funguje totiž ještě systém nastavený v minulých dvou třech volebních obdobích. Koalice hodně točí i návrhy opozice a staré vytažené návrhy z minulých období. Kdyby je neměli, tak by se ve sněmovně projednávala půlka věcí.

Teď o Andreji Babišovi napsal článek novinář Daniel Kaiser, kde ho přirovnává k donovi Vitu Corleonovi z filmu Kmotr, protože si prý vytváří klientský systém mezi různými celebritami, které ho výměnou za sponzoring či nějakou laskavost podpoří či jdou s ním do politiky...

Až takto bych to neviděl. Každá politická strana pořádá hony na slavná jména – hokejisty či herce, aby je měla na své kandidátce či ji aspoň podpořili. Teď už je mor na celém světě, že si lidé myslí, že nějaký herec typu Stropnického bude dobrým politikem. Stropnický na začátku více mluvil, než přemýšlel a vyrobil několik trapných situací a jeho výkon v politice za moc nestojí. Takže on tu popularitu nemá za to, že by byl dobrým politikem a ministrem, ale protože lidé si ho vybaví jako postavu z populárního seriálu s příjemnou a přemýšlivou tváří.

Jako ředitel Obecního domu jsem zjistil, že nějací lidé mají talent jako umělci či herci, ale když je poznáte v civilní, lidské rovině, v běžném životě, tak kolikrát byste jim nedali, s prominutím, suchou kůrku na ulici. Ale jsou mezi nimi i výjimky. Poznal jsem třeba Jiřinu Jiráskovou, to byla vzácná osobnost. Také velice vzdělaný je Petr Nárožný. Ale pak jsou takové ty hvězdičky, co hezky hrajou, ale nic víc. Tito umělci by si měli velice rozmyslet, zda jít do politiky, či ne. Politika je o právu, ekonomii, technokratickém pohledu a schopnosti se naučit nové věci, protože málokdy děláte přesně to samé jako ve své branži. Jsou úplně jiné vlastnosti než u podnikatele. Ten má být dravý, umět počítat peníze, mít odhad na investice, umět prodat své zboží či služby. To je úplně jiný svět než politika.