Jak v tomto období vrcholící omikronové vlny vypadá ordinace praktického lékaře? Je u vás v čekárně hlava na hlavě? Je covid nejčastějším důvodem, proč za vámi pacienti v těchto dnech chodí?

To, co nyní vidím, je běžné období respiračních infektů. Probíhá stejně jako každý rok touto dobou, lidi mají větší nebo menší potíže, ale průběh je banální.

Co mi nyní komplikuje život, je umělý přísun desítek lidí s pozitivním antigenním testem nebo s příznaky lehkého nachlazení. V čekárně hlava na hlavě není, protože se snažíme objednávat na čas a nemísit pacienty infekční a ostatní, ale je velmi obtížné udržet i „necovidový provoz“.

Zmatení jsou zaměstnanci i zaměstnavatelé. Kdo by čekal, že se to opět celé zahltí, že? Takže zase vypisuji žádanky a neschopenky, zase mám desítky teď už opravdu naprosto zbytečných hovorů. Telefon za telefonem, v pátek před polednem mi i tak sestřička z recepce hlásila, že má na telefonu 80 zmeškaných hovorů...

A tak přemýšlím, kolik se nedovolalo lidí, kteří třeba opravdu něco potřebovali a neumí napsat mail, na základě kterých je pak do večera obvolávám...

Projevují se nějak rozdíly mezi neočkovanými a očkovanými, kterých jsou v Česku už téměř dvě třetiny? Jaké jsou průběhy omikronových nákaz, jsou opravdu mnohem lehčí, než tomu bylo u varianty delta? A jsou i z toho důvodu reakce pacientů klidnější? Stane se i tak, že musíte někoho odeslat do nemocnice?

V současnosti nevidím žádný rozdíl mezi lidmi se dvěma nebo třemi dávkami vakcíny a lidmi neočkovanými, a to ani rizikovými. Reinfekcí není moc, ale jsou. Průběhy nákazy omikronem jsou opravdu daleko lehčí, odpovídají běžnému nachlazení, často jsou lidé úplně bez potíží nebo z nich člověk vypáčí aspoň nějakou tu rýmu.

Kdyby nebyl celý ten cirkus okolo, tak menší část lidí přijde kvůli neschopence, větší část s tím jde normálně do práce nebo to vyleží přes víkend nebo si vezmou den dovolené.

Nemám žádný těžší průběh, žádnou hospitalizaci. Do nemocnice jsem poslal jen rizikové pacienty na specifickou léčbu, ale ani ti ji nevyužijí všichni, někteří pro jistotu jdou, část se cítí natolik dobře a jistě, že ji odmítnou. U delty to byla jednorázová infuze protilátek, u omikronu dostanou pacienti tablety na 5 dnů. Bohužel je ale nemohu vydat já ani lékárna, musí pro ně s mým doporučením do nemocnice.

Takřka dva roky už se Česko i svět pokoušejí vypořádat s pandemií. Jaký pohled na ten boj byl optikou setkávání s pacienty a denních zkušeností praktického lékaře?

Hlavní problém byl podle mne hlavně ten „boj“.

Místo toho, abychom přijali virus jako biologickou danost, abychom vzali jako fakt, že zkrátka virus musí projít populací a abychom se snažili eliminovat jeho dopady na rizikovou populaci, kterou se naštěstí podařilo poměrně brzo definovat – bylo rozhodnuto s virem bojovat, byly vymýšleny strategie vytlačení viru, „zero-covid“ a tak dále ve stylu „poručíme větru, dešti“.

Byla aplikována plošná opatření, masivní testování a další bez ohledu na klinický obraz a na rizika pacienta. Nerizikovým pacientům to nepřineslo nic – pouze jsme utratili spoustu peněz, ale skutečně potřebné jsme od péče vzdálili. Vidím, a dva roky zažívám, marnou ztrátu času, energie a peněz, neschopnost poučit se, stálé opakování nefunkčních postupů.

Současný boj s omikronem je z mého pohledu úplná fraška, protože zahlcujeme personální a laboratorní kapacity a paralyzujeme fungování společnosti nefunkčními karanténami a izolacemi kvůli běžnému respiračnímu infektu.