Z vlády odcházejí Piráti, asi její nejlevicovější složka. Co vy na to?

Vidím to tak, že odcházejí na smetiště dějin. A můžou si za to zcela sami. Z radikální strany, která bojovala proti nesmyslně přísným autorským zákonům a proti netransparentním obchodním dohodám typu TTIP se stala strana naprosto servilní vůči ODS. Tahle strana neustále mluvila o svobodném internetu a v době, kdy sedí ve vládě, zanikne Uložto.cz a oni se k tomu ani nedokážou pořádně vyjádřit?

Zradili všechny svoje ideály a jejich voliči to zkrátka vidí. Piráty bych ovšem za levicové neoznačil. Před tím, než zasedli do poslaneckých lavic, tak možná i levicoví byli. Dnes už tam ale přežívá jen pár levicově smýšlejících jedinců, které příkladní „demokraté“ typu Lipavský viní za všechno a chtějí je demokraticky vyházet.

Dělení na levici a pravici už nefunguje jako dříve. Nesedělo by spíše dělení na přívržence statu quo a přívržence razantní globální změny?

Dělení na pravici a levici se samozřejmě nějakým způsobem historicky vyvíjí. Ti, kteří tvrdí, že je to rozdělení zastaralé, ale většinou jen usilují o to, voliče zmást. Ať děláte, co děláte, tak nakonec budete vždy postaven před stejnou sadu otázek – budete svojí politikou chránit lidi práce, anebo spíš půjdete na ruku majitelům podniků? Chcete více, anebo méně přímé demokracie? To jsou některé klíčové otázky, které definují pravici a levici.

Dělení na přívržence statu quo a radikálních změn může reflektovat nějaké aktuální napětí, ale ďábel se skrývá v tom, o jakou razantní globální změnu usilovat? Takový militantní islamista anebo fašista je také přívržencem razantní globální změny, ale rozhodně ne takové, kterou bychom u nás chtěli mít. Proto je klíčové, co je základem této změny. My v naší straně požadujeme takové změny, které povedou k větší svobodě a sociální spravedlnosti, ne k většímu utlačování.

Navrhujete dělení na socialistickou a nesocialistickou levici. Co pro vás znamená, když řeknete, že jste socialista?

Pro mě to znamená, že chci bojovat za skutečnou svobodu pro co největší počet lidí. Je sice fajn, že máme v ústavě zakotveno spoustu práv, pokud ale nemám skutečné nástroje, jak ty práva realizovat, tak mi to je úplně k ničemu. V současném systému je míra vaší svobody přímo úměrná tomu, kolik toho máte na svém účtu. A systém je při tom nastaven tak, že z něj profitují bohatí na úkor všech ostatních – Fialova vláda snižovala daně bohatým a zvyšovala je chudším. Daníme mnohem více práci než majetek.

A výsledek? Zatímco nejbohatších dvacet procent vlastní osmdesát procent veškerého majetku a pánové Křetínský a Tykač zaznamenávali rekordní zisky, tak máme skoro tři miliony lidí, kteří buď žijí v chudobě, anebo k tomu mají zatraceně hodně blízko. To reálně znamená, že si přes zimu nemůžou dovolit dostatečně topit, nemají na nové oblečení, na nábytek a v některých případech ani na maso. Vláda tak ožebračila řadu lidí na úroveň bídy ve stylu carského Ruska. Je člověk žijící v takové bídě svobodný? To asi těžko.

Ta nesocialistická levice, to je takové zastřešující jméno pro skupinku sociálně citlivých liberálů a staromódních reformátorů, kteří si naivně myslí, že stačí provést pár změn a systém najednou magicky začne fungovat pro všechny. Ignorují fakt, že systém prošel za posledních pár let obrovskými krizemi a nebyl schopen se jakkoliv zlepšit, ať už šlo o finanční krizi roku 2008, migrační krizi roku 2015 anebo tu stávající.

V článku na webu Argument! polemizujete o snaze spojovat levici. Hlavně kritizujete napojení STAČILO! a SOCDEM na kapitalisty. Nejde ale nejvíc o velká ega?

Ega bohužel představují v politice vždy určitou překážku. Já v tom textu ale narážel na něco jiného. Podívejte se, za posledních několik let všechny pokusy o to, radikálně změnit systém, narazily na masivní odpor ze strany kapitálu. Jeremy Corbyn v Británii v roce 2019 představil program, kde požadoval, aby stát kontroloval strategický průmysl – energetiku, vodu, železnice a tak. Vědělo se, že Corbyn volby nevyhraje, přesto se už britské banky připravovaly na to, vypumpovat kapitál ze země pryč – prakticky ji přivést na mizinu. Hned po volbách se proti Corbynovi rozpoutala mediální štvanice, která vyústila v ta směšná obvinění z antisemitismu.

Když François Mitterrand ve Francii vyhrál volby na začátku osmdesátých let s odvážným levicovým programem, spekulanti zaútočili na frank a donutili ho, aby naopak začal masivně privatizovat. Považuji za vrchol naivity si myslet, že můžete s nějakými kapitalisty udělat dočasnou alianci. Mluvíme tu o lidech, kteří tady u nás v chaosu devadesátek získali své nynější majetky. To nejsou žádní hlupáci, naopak. Jakmile se s nimi člověk zaplete, tak není cesty zpět.

Myslím, že teď je důležité budovat alianci proti ožebračování, o které mluvila Jana Maláčová. Vytyčila jasný cíl a my nalevo si teď musíme ujasnit, pomocí jakých prostředků tohoto cíle chceme dosáhnout. Musíme vybudovat pokud možno co nejširší alianci, u které lidé budou vědět, že je nezradí, že se bude bít za jejich zájmy. A toho nedosáhnete, když budete pořád mluvit o pracujících, ale zároveň budete brát peníze od lidí, kteří svými vlastními zaměstnanci opovrhují a špatně je platí.

Ostatně jako místopředseda marginální politické strany nemáte moc trumfů v ruce...

Mnoho velkých společenských změn začínalo jako marginální iniciativy, které postupně získaly podporu. Naše síla spočívá v tom, že jsme konzistentní. Neměníme názory podle toho, co je zrovna v módě, ani se nesnažíme slibovat nemožné. Neslevujeme ze svojí vize ani neměníme svoji rétoriku, přestože by nám obojí mohlo přinést nějaké rádoby taktické výhody. Nedávno za mnou dokonce přišli nějací lidé z hnutí ANO a nabízeli mi, ať k nim vstoupím, že potřebují mladé lidi, jako jsem já, co umějí mluvit. Prý že bych po volbách mohl být poslancem. Odmítl jsem to. Nedokázal bych pak sám se sebou žít. Zásadovost je něco, co v politice hodně chybí, a lidé to ocení.

Máte samozřejmě pravdu, že jsme malá strana. Kampaň v eurovolbách nás trochu zviditelnila, takže nyní vyřizujeme desítky nových přihlášek. Musíme si ale taky dávat pozor na to, koho přijímáme. Nedávno jsme úplně náhodou zjistili, že k nám Piráti nasadili špeha, což dobře ukazuje, jak je ta strana zoufalá, když ke konkurenčním partajím nasazuje špióny.

Cesta vpřed je pro nás v neustálém zlepšování své politické práce a v budování nových spojenectví. Historicky ještě z časů Strany demokratického socialismu máme kontakty na KSČM, díky nedávným kampaním do Senátu a do krajů zase máme dobré vazby na Sociální demokracii a na Zelené. Můžeme tak hrát důležitého hráče v aktuálních snahách o vybudování levicového spojenectví pro volby do Poslanecké sněmovny.

Z knihy Tři sociální světy Jana Kellera vyplývá velká skepse. Dnes i střední třída ztrácí jistotu trvalé práce. Proto to rozdělení na přívržence razantní změny, protože střední třída, z určité části vaši voliči, ztrácí poměrně hodně svých jistot...

Keller v té knize dobře popisuje stávající trendy. Musíme si ale uvědomit, že nic z toho není nevyhnutelné, pokud budeme schopni nastavit spravedlivější ekonomický model, kde bohatství a moc nebudou koncentrovány u hrstky jedinců. Střední třída a tradiční dělnická třída dnes čelí řadě podobných výzev, ať už je to asociální zvyšování odchodu do důchodu anebo vyhazovy bez udání důvodu. Jde o to, propojit jejich vzájemné zájmy a nenechat si líbit to, co se děje. Když si všech pět milionů zaměstnanců v tomto státě řekne, že se stávající politickou situací nelze nic dělat, tak je jasné, že se nic nezmění. Boj proti apatii a představě, že nikdy nic lepšího než tento systém vzniknout nemůže, jsou nyní ty nejdůležitější boje pro levici.

Nespěje opravdu svět k dystopii, kde vzniká třída všehoschopných nadlidí a sloužících podlidí v ekonomickém, ale i širším smyslu?

Plně k tomu směřujeme. Ty celosvětové nerovnosti jsou skutečně extrémní. Od roku 2020 totiž pět nejbohatších lidí zdvojnásobilo svůj majetek, zatímco pět miliard lidí zchudlo. Korporace jako Amazon, Google a další mají větší bohatství, než je HDP celé řady států, a nebojí se tuto moc zneužívat.

To rozdělení společnosti na „všehoschopné nadlidi“ a „podlidi“ už dnes vidíme v mnoha oblastech – kvalitní vzdělání, bydlení a zdravotnictví se rychle stává výsadou těch bohatších.

Co je ale podle mě nejhorší, tak ti nejbohatší se začínají stylizovat do role nových mesiášů. Třeba americký miliardář Brian Johnson se snaží dosáhnout pomocí nejmodernějších technologií nesmrtelnosti. Pokud by uspěl, tak je jasné, že se o ni nebude dělit. Takže bychom tu klidně mohli v budoucnosti skončit s klubem nesmrtelných ultraboháčů (Musk je už nyní na dobré cestě stát se prvním trilionářem), zatímco zbytek populace by přežíval v bídě.

Dystopická sci-fi měla sloužit jako varování, ale spíš to vypadá, že si je ti u moci vzali za inspiraci. Snažím se na to ale dívat tak, že čím je situace horší, tím větší důvod máme i k tomu se ji snažit změnit.