Hlasité protesty provázely pietní akt k uctění obětí srpna 1968 před budovou Českého rozhlasu. Na premiéra lidé pískali a křičeli hesla proti němu. Považujete podobné projevy za legitimní protest s ohledem na spornou minulost Andreje Babiše a vládní podporu komunistů, nebo šlo o krajně nevhodné narušení pietního aktu?

Ve svobodné a demokratické zemi, kterou Česká republika stále ještě je, je jakýkoli protest, při kterém se neporušuje zákon, legitimní a občané na něj mají právo. Popravdě řečeno, když má k okupaci naší země vojsky Varšavské smlouvy projev Andrej Babiš, tedy člověk, který byl členem normalizační KSČ, tak se demonstrantům ani moc nedivím. Divné ale je, že stejným protestem neodměnili předsedu Senátu Milana Štěcha (ČSSD), který byl také členem normalizační KSČ, a to ve stejné době jako pan premiér. Je to zřejmě proto, že na neomarxisty, kteří poklonkují Bruselu, se nepíská.

Bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek přišel s příkladem, že na Velehradě v roce 1985 na cyrilometodějské pouti také poutníci pískali na tehdejšího ministra kultury Klusáka a žádný katolík to nebral jako neúctu k věrozvěstům nebo Mši svaté. „Každý v tom viděl protest proti nestoudnosti.“ Je to správný příklad? Miroslava Němcová v Událostech, komentářích hovořila o tom, že se „jednadvacetiletý Jan Palach upaluje a krátce poté vstupuje mladý Andrej Babiš do komunistické strany a dostává zápis pod krycím názvem Bureš“. Jak vnímat tento výklad?

Jak už jsem řekl v první odpovědi, tak se demonstrantům z těch důvodů, které jsem popsal, ani moc nedivím, ale i přesto, že byl ten protest legitimní a občané na něj mají zcela jistě právo, jsem toho názoru, že to k takovýmto akcím nepatří. Ta pieta by měla být silnější než protest proti současné politice. Události, které se v srpnu 1968 staly a které si musíme neustále připomínat, si podle mého názoru zaslouží jiný přístup občanů. Výklad paní Němcové je tak, jak ona to umí, velice nadnesený a ještě k tomu časově nepřesný, jelikož se Jan Palach upálil v lednu roku 1969, načež Andrej Babiš vstoupil podle dostupných informací do komunistické strany „až“ v roce 1980, což podle mého názoru krátce poté, jak říká paní Němcová, není. Tím samozřejmě pana premiéra neomlouvám a je potřeba si říci, že byl až do roku 1989 členem normalizační komunistické strany.