Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí,  výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co nás tady trápí tak vážného? Lze říci, co je vlastně hybatelem této vzrušené doby?

Těch faktorů je celá řada a myslím si, že by si to zasloužilo detailnější analýzu. Ale tím hlavním jmenovatelem je určitě pan prezident, který společnost spíše rozděluje, než tmelí, a to je ten základní problém, který tady máme. Každá vámi jmenovaná kauza je vlastně spojená s Hradem, potažmo s Milošem Zemanem. Například i to prohlášení ústavních činitelů sice odešlo z ministerstva zahraničí, avšak původně bylo zasláno z Hradu. Šlo v tomto případě o politický krok nadbytečný až hysterický. Myslím si, že by stačilo, kdyby ministr zahraničí poslal vyjádření čínské straně o tom, že samozřejmě stále uznáváme územní integritu Číny a nic na tom nemění ani jedno setkání ministra s duchovním vůdcem dalajlámou.    

V den státního svátku 28. října přinesli odpůrci Zemana na Hradčanské náměstí podobiznu prezidenta znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přehnal to tentokrát on, nebo jeho odpůrci? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu i ve fyzické násilí?

Domnívám se, že k takovému scénáři nedojde, jelikož většina Zemanových odpůrců je umírněných a ti nechtějí provokovat násilí. Tedy si myslím, že horké hlavy zchladnou a že se tady na ulicích prát nebudeme. Co se týká některých projevů vůči prezidentovi, tak se mi určitě nelíbí, i když já sám v mnoha případech s jeho názory nesouhlasím. Ale abychom ho takto hanlivě vypodobňovali, to nemá úroveň. Pan prezident sice bývá také často vulgární a akce vyvolává reakci, avšak právě proto by měli jeho oponenti protestovat jiným způsobem, ať ukážou, že jsou slušnější.      

Pokud jde o věcnou podstatu toho, co bylo: Měl se ministr Herman setkávat s dalajlámou? Podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů potom opravdu přehnaný?

Ministr Herman vládu jistě nepodrazil. Sice ten záznam, kdy se o tom ministři dříve bavili, nakonec zveřejněn nebude, protože byl pořízen ve vyhrazeném režimu a neumožňují to pravidla, ale on i tenkrát nic neslíbil, řekl prezidentovi, že případnou schůzku s dalajlámou zváží. Pak se zachoval podle svého vědomí a svědomí a já bych mu nic nevyčítal.

Znovu opakuji, že prohlášení čtyř ústavních činitelů se mi zdá být přehnané. Naši vrcholoví politici v něm prakticky zopakovali zahraničněpolitický postoj České republiky vůči Číně, který je přece Pekingu notoricky známý. Mohlo to odejít diplomatickou poštou jako vyjádření ministra zahraničí, ale nemuselo to viset na stránkách Hradu s podpisem nejvyšších ústavních osobností. Tak si Číňané myslí, že jsme vůči nim v nějakém podřízeném stavu, což vyplynulo až z arogantní odpovědi z čínské strany, kdy na prohlášení našeho prezidenta, premiéra a předsedů obou komor parlamentu reagovala jen mluvčí ministerstva zahraničí. To je asi představa Číny o strategickém partnerství s Českou republikou.

Do dění nám každopádně vstupují umělci: Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a – znovu – před posunem na Východ. Je to správné, či přehnané? Česká divadla „se chtějí otevřít svobodnému dialogu“ a také varují před tím samým. Pomohou podobné věci něčemu dobrému, nebo to spíše vrazí klín mezi umělce a lidi, kteří mají rádi Zemana?

Umělci by kultivovaně komunikovat měli se skalními příznivci Miloše Zemana, ať se některé záležitosti vysvětlí. Jak jsem už říkal, pan prezident svým chováním různé kauzy často vyhrotí a spíše společnost rozděluje, než spojuje, a my jsme přece zvyklí z minulosti na úplně něco jiného. Takovým čítankovým příkladem prezidenta, který uměl lidi stmelovat, byl Masaryk, byť i k němu mám řadu výhrad. Také měl v parlamentu své oblíbence a nepřátele, ale nesnažil se vrážet klín do společnosti jako Zeman, což považuji za velmi nešťastné.