V posledních dnech se mluví o událostech v souvislosti s 50. výročím srpnových dnů roku 1968. Protesty vyvolaly diskusi, nakolik je něco porušení pietního aktu a nakolik jde o svobodu slova. Jak vy sám vnímáte to, co se stalo před budovou Českého rozhlasu?

Osobně jsem tam byl, protože jsem se přišel poklonit památce těch, kteří v roce 1968 zemřeli. Hlavně ti před budovou tehdy Československého rozhlasu. Mohu říci, že jsem neměl ten pocit, že by byl nějakým zásadním způsobem pietní akt zneuctěn. Lidé, kteří se tam sešli, svobodně vyjádřili svůj názor. Myslím si, že se na věc musíme podívat z širšího kontextu. Hovořil tam premiér vlády, která se po bezmála třiceti letech od roku 1989 poprvé odhodlala opřít se o hlasy komunistů, což je symbolické. V roce 1968 jsme také – i když samozřejmě v jiném historickém kontextu – poznávali, co je to hodnota svobody, svobody slova a projevu, takže udělali závěr, že jim vadí, když premiér této vlády vystupuje při takové události a vzali to jako příležitost upozornit, že s tím prostě nesouhlasí.

Jestli mi něco přišlo za hranou a co narušilo pietní akt, tak poslední poznámka premiéra Babiše, kdy se obrátil na přítomné protestující a poděkoval jim za hlasy. Přišlo mi, že to narušilo pietu, paradoxně.

Při podobně významných vzpomínkových akcích je standardní posloupnost při zvaní významných státních představitelů. Neměli však přesto organizátoři počítat s tím, že se přesně takové věci s osobou Andreje Babiše mohou stát?

To netuším. Myslím, že to nebylo na organizátorech, ale na premiérovi. Měl si uvědomit, že věci mají nějakou symboliku, kontext a aktuální souvislosti a měl ty věci dopředu zvážit. Nakonec stojí v čele koaliční vlády, takže bylo možné věc řešit i s koaličními partnery.

Řekl mi sociolog Jan Hartl, že kdyby Andrej Babiš na tuto akci nešel, stejně by sklidil kritiku za vyhýbání se...

Jistě. Nijak mu nebylo upřeno, aby přednesl svůj projev. Já velmi kritizuji nikoliv proslov samotný, ale tu poslední větu, která nebyla napsána v proslovu, ale kterou reagoval. Byla nepatřičná. Kriticky jsem komentoval, že celé výročí bez povšimnutí promlčel prezident.

To je i má další otázka. Prezident Miloš Zeman věnoval celému výročí tichou vzpomínku. Odpůrci jsou rádi, že nevystoupil, jiní kritizují, že podobné výročí je přesně tím okamžikem, kdy by vystoupit měl.

Jistě, mohu mít tisíc výhrad k Miloši Zemanovi, ale stále je to prezident České republiky. Rozumím tomu, že se nezúčastnil osobně, protože si dopředu dokázal spočítat, jaké reakce veřejnosti by to vyvolalo. Tomu rozumím. Čemu nerozumím, že skutečně celé výročí promlčel a ještě s trapnými komentáři hradního šaška Ovčáčka na sociálních sítích. Pořád si myslím, že jako prezident republiky měl natočit státnický projev, třeba pětiminutový a obrátit se k veřejnosti v tak významný den padesátého výročí roku 1968.

Jsou politická témata věcí, nad kterou se budou muset čím dál více zamýšlet umělci? Ať už v rámci toho, o čem zpívají, nebo s kým vystupují? Třeba Lucii Bílou vypískali za zpívání s Alexandrovci. Bude muset umělec sdílet politické názory? Je to v pořádku?

Žijeme ve svobodné společnosti a každý občan si tyto věci musí svobodně rozmyslet, volit je a je to pouze na něm samotném. Určitě bych nic neurčoval. Skutečně jde o věc umělců i všech dalších. Kdo s kým a jak vystoupí, zda má nějaké limity a hranice. A myslím, že je dobře, že to nikomu nebude zakazováno. Samozřejmě musí počítat, že v případě některých témat může vyvolat naopak reakci druhé strany, že to část veřejnosti bude kritizovat, ale to je dobře. Žijeme ve svobodné společnosti.

Ve Sněmovně poslanci schválili navyšování důchodů, Andrej Babiš se zasazuje o snižování růstu platů politiků, snaží se podpořit růst platů, minimální mzdy, i když ne tolik jak chtějí odbory. Postará se o všechny, jak sám říká, nebo jen rozhazuje peníze ze státního rozpočtu a nezodpovědně hospodaří?

Samozřejmě, že jsou to svým způsobem populistické kroky v situaci, kdy se naší ekonomice daří. Tak tam, kde má Babiš z čeho rozdávat, rozdává. Je třeba tyto kroky v posledních dnech a týdnech sledovat s kontextem blížících se voleb jak komunálních, tak senátních.

Ano, volby se blíží, v mnoha městech a obcích se spojují i menší strany, nebo si navzájem podporují kandidáty. Může se stát, že tato jednotná řekněme protibabišovská fronta většinou středopravicových a liberálních stran převálcuje Babiše jak v senátních, tak v komunálních volbách? Mají tu sílu?

Myslím, že tu sílu mají a je zjevné, že to tímto směrem směřuje. Nakonec to souvisí i s těmi některými výroky premiéra Babiše a některých dalších politiků, kteří zlehčují nebo znevěrohodňují a devalvují význam Senátu. Naopak. Volby jsou o tom, že Senát jako horní komora Parlamentu skutečně získá tu zásadní roli ústavní pojistky tak, jak ji nakonec zařadili do našeho ústavního systému ti, kdo tvořili Ústavu ČR v roce 1992. Je to správně a je potřeba, aby Senát byl jakýmsi vyvažováním rozdělení zákonodárné moci mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Proto je důležité, aby Senát nebyl jednobarevný a proto je důležité, aby si v tom Senátu opozice udržela významné pozice.

Senát tedy jako jakási pojistka demokracie.

Ne jakási, to je skutečná pojistka demokracie a ústavnosti. Takto nakonec byl Senát i zamýšlen.

Ptala jsem se, zda tyto strany mají sílu. Jak jsou na tom se silami lidovci do nadcházejících voleb?

My jsme vždy patřili k nejsilnějším stranám na komunální úrovni, kde máme stovky, spíše tisíce radních, starostů a místostarostů. Je naší ambicí a děláme vše pro to, abychom tyto pozice udrželi v rámci komunální sféry, protože my jsme se vždy v jednotlivých obcích a městech už posledních bezmála třicet let snažili úzce komunikovat s lidmi, což je správné. Politika není jen o politice vrcholové nebo řekněme na centrální úrovni, na úrovni Sněmovny, ale v obcích.

Pokud jde o Senát, my se nijak netajíme tím, že naší ambicí je stát se nejsilnějším senátním klubem. V tuto chvíli jsme, pokud se nepletu, druzí nejsilnější. Takovým způsobem jsme nasadili kandidáty ve všech obvodech – tam, kde předpokládáme, že máme šanci mandáty obhájit, ale zároveň i získat mandáty nové v rámci snahy zajistit roli pojistky, takže KDU-ČSL v tom hraje významnou roli.

Zníte optimisticky před těmi nadcházejícími volbami.

My jsme optimističtí, protože senátní volby jsou o osobnostech, které v nich kandidují, a my ty nasazené osobnosti považujeme v jednotlivých regionech za významné. Věřím, že dokážou voliče oslovit. V mnoha obvodech také spolupracujeme s dalšími politickými subjekty, ať už TOP 09, Starostové, ODS a další. Je nutné spolupráci napravo od středu prohlubovat a je správné, že si dokážeme navzájem podpořit kandidáty a oslovit středopravicové voliče.

Lidovci se rozhodli nejít do vlády s hnutím ANO z důvodů, které jasně dáváte najevo. ČSSD naopak znovu zkusila svoji šanci. Myslíte si, že se jí to vyplatí?

To nevím. Myslím, že nevyplatí a že to mnozí sociální demokraté věděli už na začátku, a proto v tom ani sociální demokracie není jednotná. Ale uvidíme do budoucna, jde o suverénní rozhodnutí sociální demokracie.