Britskou labouristickou poslankyni Jo Coxovou, která usilovala o setrvání Británie v Evropské unii, ve čtvrtek zavraždili v jejím volebním okrsku. Útočníka policie rychle zadržela. Kvůli napadení zrušili své akce zastánci i odpůrci takzvaného brexitu a plánovaný proslov na podporu členství v unii odvolal i premiér David Cameron. Britští i světoví politici čin odsoudili a pozůstalým vyjádřili soustrast. Může mít tato lidská tragédie dopad i na smýšlení Britů, co se týká brexitu? Kam jsme to dospěli, že se politici střílejí za názor?

Je to osobní velká tragédie. Ta dáma byla maminka a manželka. To je nejpodstatnější. Bylo by velmi špatné, pokud by někdo v kampani této smutné události využíval. Jestli se ale prokáže, že střelba měla podtext, že atentátník byl nějakým způsobem napojen na radikály, tak událost bude hrát asi roli. Myslím si ale, že většina lidí, kteří chtějí jít k volbám, jsou už rozhodnutí a svůj názor nezmění. Jestli to ovlivní nerozhodnuté nebo ty, kteří původně nechtěli jít k referendu? To možné je. Ale situaci vnímám spíš v osobní rovině. Vím, že se lidské tragédie dějí dnes a denně, ale vypadá to, že na paní Coxovou zaútočili proto, že je politička. Jde o zemi, kterou všichni považujeme za jednu z nejcivilizovanějších na světě. Nikoho by nenapadlo, že právě ve Spojeném království k něčemu takovému může dojít. To není obyčejné pouliční násilí.

Dojde podle vás k brexitu?

Rozdíl bude relativně malý. Můj odhad je, že Britové se rozhodnou setrvat, ale zase bych nebyl překvapený, kdyby tomu bylo naopak. Je opravdu velmi těžké něco odhadovat. Je také otázkou, kolik lidí se zúčastní a jací lidé přijdou. Ani jedna strana ale nemá jasno v tom, co bude den poté.

Objevují se katastrofické odhady, jak to dopadne, když Británie skutečně vystoupí z EU: zhroucení britské libry, chaos na evropských finančních trzích, převzetí Evropy Ruskem a Čínou, nástup fašistických stran ve všech evropských zemích. To je teze Natalie Nougayrède z deníku Guardian. Vezměme to bod po bodu, co z toho se může stát, když k brexitu dojde?

Obecně by došlo k určitému oslabení zbytku Unie a samozřejmě i vlivu Spojeného království. Při odchodu budou tratit obě strany. Nikdo neví, jak by rozchod vypadal a co vůbec bude znamenat. Rozhodně si nemyslím, že v nějakém krátkodobém nebo střednědobém horizontu, by na tom byla Británie líp, jak říkají zastánci odchodu. Brexit také může znamenat nárůst různých extrémistických stran napravo nebo nalevo i v ostatních státech státech Unie, a různé snahy o podobná referenda.

S britskými kolegy konzultuji situaci poměrně často, byl jsem tam i na konci minulého roku na služební cestě. Zajímavým znakem diskuse, zda vystoupit nebo nevystoupit, je, že ani jedna strana nemá jasno. Pokud se Británie rozhodne, že odejde, jaký model Británie zvolí model spolupráce se zbytkem Evropy? Zastánci odchodu říkají, že budou vyjednávat lepší podmínky, než má Británie teď. To sice říkat můžou, ale co je to lepší podmínky? Británie už má dneska obrovské množství výjimek na kdeco. Je velmi specifický člen Unie. Navíc, kdyby se opravdu rozhodli odejít, nemyslím si, že jim EU odchod bude usnadňovat.

Spolkový ministr financí Wolfgang Schäuble uvedl:„Odpovědí na případný brexit nemůže být požadavek na hlubší integraci.“ Názor řekl pro Der Spiegel. A také doplnil, že i když zastánci setrvání Británie v EU zvítězí jen mírnou většinou, „budeme to muset brát jako varování, abychom nepokračovali tak, jako dosud,“ uvedl ministr vlády kancléřky Angely Merkelové. Naopak například bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda se domnívá, že by došlo k semknutí pevného jádra EU. Jak případný další vývoj po brexitu předpokládáte vy? Zvítězila by snaha po upevnění vztahů, nebo naopak odstředivé síly? A pak, když se vrátím k výroku Schäubleho, přehodnotila by Unie své postupy, které jsou kritizované?

Myslím si to. Pokoušel se o to poměrně úspěšně David Cameron. Je otázkou, co znamená definice víc integrace. Já si osobně myslím, a rozhodně nejsem sám, že poté, co se Unie bezprecedentně rozšířila, by bylo potřeba zahájit spíš konsolidaci. Unie se zvětšila za krátkou dobu tak, jak se to ještě nikdy nestalo. Nevím, čemu říká Cyril Svoboda víc integrace nebo víc Evropy, pro mě to jsou spíš fráze, které nemají úplně jasný obsah. Kompetence jsou jasně dané a my se jich musíme držet.

Na evropském výboru velmi často vidíme, že občas jsou snahy ingerovat do pravomocí členských států. Samozřejmě rozumím tomu, že jde o politickou rivalitu, ale hraje roli i to, zda si jednání necháme líbit. Je na členských státech, aby si duply. Musíme přicházet s vlastními návrhy, které jsou pozitivní, být asertivní, nejenom blokovat něco, co se nám nelíbí, ale také si prosazovat, co se nám líbí. Já takový trend momentálně pozoruju více než kdykoliv předtím.

Německá kancléřka Angela Merkelová a slovenský premiér Robert Fico ve čtvrtek v Berlíně znovu podpořili setrvání Británie v Evropské unii. Ministerští předsedové řady velkých států včetně vedení Číny se k situaci vyjádřili. Prezident Vladimir Putin se omezil v podstatě na sdělení, že jde o záležitost Velké Británie. Co k tomu říci?

Samozřejmě je suverénem britský volič. Ostatní si mohou říkat, co chtějí, prostě volební právo a rozhodnutí je na nich. V zájmu Vladimira Putina a jeho družiny ale není jednotná Evropa. Nejsem si jist, zda jeho politika je správná pro Rusko z dlouhodobého hlediska. Země má problémů dost a EU by mohla být pro Rusko spíš žádaným partnerem než rivalem.  Není v zájmu Ruska a jeho lidu, ale v zájmu Putina je, aby Evropa byla nejednotná.  

Nízkou podporu má dlouhodobě EU také v Česku. Co se od revoluce stalo, že lidé najednou přestali věřit v evropskou integraci?

Nejsem žádný eurofil. Každý si myslí, že předseda evropského výboru se každý den modlí před modrou vlaječkou se žlutými hvězdičkami. To není pravda. Nejsem žádný eurofil, ale myslím si, že tento projekt nemá pro nás alternativu, a to i přes všechny nedostatky. Někteří lídří značným dílem přispívají ke skepsi nejen v České republice. Spousta lidí si také nespojuje výhody, které máme, se členstvím v Evropské unii.

Každý se ptá, k čemu nám je ta Unie? Byla založena hlavně proto, že zajistila v Evropě mír a koneckonců i prosperitu. Nedávno jsem navštívil s kolegy Gruzii, právě hranici těch regionů, které jsou okupované Ruskou federací. Pro ilustraci dám příklad. Babička si stěžuje, že jí na zahradě udělali čáru a místo hlídají vojáci, protože jsou tam tekuté hranice. Staré účty si nevyřídili, občas přijde nějaký diktátor a je klid, protože kontroluje celou oblast. Pak se diktát zhroutí, vyhlásí se nezávislost a samostatnost, nakonec se začnou mydlit dál a nestabilita trvá stovky let.

Nedávno jsem navštívil Chorvatsko, Slovinsko, řešili jsme tam situaci na Balkáně. A zase to samé; a teď mi řekněte, proč není takovéto pnutí a stavění ostnatých drátů v Alsasku na německo-francouzské hranici? Když se vrátíme o 70 nebo 80 let zpátky, šlo o úplně stejně krizovou oblast, kvůli které proběhlo x válek mezi národy, dokonce ty největší, 1. a 2. světová. Dnes by nikoho nenapadlo, aby Francie a Německo na sebe mířily zbraněmi nebo nedej bože bojovaly. To si dneska už neuvědomujeme. Evropská integrace po 2. světové válce začala kvůli tomuto, a dneska klidnou situaci vidíme jako samozřejmost. Teď jen vidíme, připouštím, že často i oprávněně, nedostatky. Samozřejmě jsou a je třeba s nimi bojovat, ale už nevidíme základ. Takže znovu opakuji, že mám obrovské výhrady, ale než působit jako destruktivní síla, která sice ví, co nechce, ale neví, co chce, bychom se měli zaměřovat a napínat síly k tomu, abychom Evropskou unii co nejvíc přetvářeli k obrazu našemu. A měli jasno v tom, jak má do budoucna vypadat.

Víte, kolegové, kteří čas od času čtou návrhy, aby Poslanecká sněmovna odhlasovala zákon o referendu o vystoupení České republiky z Evropské unie, by se měli zamyslet.