Proč a s jakým cílem jste se rozhodl jít do souboje o post prvního muže kraje?

Já bych se docela bránil tomu slovnímu spojení „souboj o post prvního muže kraje“. Víme, že v naší legislativně není zakotvena přímá volba hejtmanů a že prvního muže kraje ve skutečnosti vybírají členové zastupitelstva na jeho ustavující schůzi. K tomu, abych se postavil do čela kandidátky, mě vyzývala řada kolegů napříč regionem. Velká část z nich tím dokonce podmiňovala svou účast na kandidátce. Vedení kandidátky občanských demokratů pro podzimní krajské volby v Olomouckém kraji považuji především za službu politickému subjektu, se kterým jsem za 24 let svého členství prožil dobré i zlé, který momentálně není v nejlepší kondici. Roli lídra bych nepřijal v situaci, kdyby byla Občanská demokratická strana na vrcholu popularity. A konečně k tomu dotazovanému cíli, tím je jednoznačně dosažení důstojného volebního výsledku a posílení pozice strany v rámci Olomouckého kraje.

V roce 2008 vytvořila vítězná ČSSD koalici s ODS a KDU-ČSL. O čtyři roky později se ale dohodla na spolupráci s KSČM. Podepsalo se podle vás nějak negativně působení komunistů v radě na fungování kraje? Jak byste koalici hodnotil?

Představitelé sociální demokracie se po krajských volbách v roce 2012 uzavřením minimální vítězné koalice s KSČM snažili maximalizovat svůj volební zisk. Nelze vysloveně říct, že by v končícím volebním období na kraji došlo k nějakým výrazným rozhodnutím, která by znamenala otočení kormidla k levému okraji politického spektra. V průběhu volebního období bylo spíše vidět, a není to jen můj dojem, že politická reprezentace Olomouckého kraje spolu s Krajským úřadem, nepůsobily jako soudržný tým s jasným cílem. Naopak se zdálo, že zde působí množství individualit, které se ve svých cílech někdy nesetkávají.

Jakého největšího pochybení se dopustilo vedení kraje v uplynulých čtyřech letech?