Proč a s jakým cílem jste se rozhodl jít do souboje o post prvního muže kraje?

Já bych se docela bránil tomu slovnímu spojení „souboj o post prvního muže kraje“. Víme, že v naší legislativně není zakotvena přímá volba hejtmanů a že prvního muže kraje ve skutečnosti vybírají členové zastupitelstva na jeho ustavující schůzi. K tomu, abych se postavil do čela kandidátky, mě vyzývala řada kolegů napříč regionem. Velká část z nich tím dokonce podmiňovala svou účast na kandidátce. Vedení kandidátky občanských demokratů pro podzimní krajské volby v Olomouckém kraji považuji především za službu politickému subjektu, se kterým jsem za 24 let svého členství prožil dobré i zlé, který momentálně není v nejlepší kondici. Roli lídra bych nepřijal v situaci, kdyby byla Občanská demokratická strana na vrcholu popularity. A konečně k tomu dotazovanému cíli, tím je jednoznačně dosažení důstojného volebního výsledku a posílení pozice strany v rámci Olomouckého kraje.

V roce 2008 vytvořila vítězná ČSSD koalici s ODS a KDU-ČSL. O čtyři roky později se ale dohodla na spolupráci s KSČM. Podepsalo se podle vás nějak negativně působení komunistů v radě na fungování kraje? Jak byste koalici hodnotil?

Představitelé sociální demokracie se po krajských volbách v roce 2012 uzavřením minimální vítězné koalice s KSČM snažili maximalizovat svůj volební zisk. Nelze vysloveně říct, že by v končícím volebním období na kraji došlo k nějakým výrazným rozhodnutím, která by znamenala otočení kormidla k levému okraji politického spektra. V průběhu volebního období bylo spíše vidět, a není to jen můj dojem, že politická reprezentace Olomouckého kraje spolu s Krajským úřadem, nepůsobily jako soudržný tým s jasným cílem. Naopak se zdálo, že zde působí množství individualit, které se ve svých cílech někdy nesetkávají.

Jakého největšího pochybení se dopustilo vedení kraje v uplynulých čtyřech letech?  

Při pohledu zvenku byla jednoznačně nejvýraznějším přešlapem rozsáhlá organizační opatření, která výrazně zasáhla do struktury Krajského úřadu. Tato opatření se navíc odehrála pouze několik měsíců před koncem volebního období. Na jejich základě úřad opustila řada kvalitních pracovníků, které se nepodařilo plnohodnotně nahradit. Dále byl omezen přístup do hlavní budovy úřadu. Tato opatření měla za následek, že klienti úřadu ztratili přehled o tom, kdo vlastně řeší jednotlivé agendy a jaké mají konkrétní úředníci vlastně kompetence. Poměrně dlouho také trvalo, než se usadil telefonní seznam úřadu. Opatření vyvolala negativní reakci zejména ze strany zástupců měst a obcí. Je sice pravda, že de jure jsou podobná opatření v kompetenci ředitele úřadu, ale de facto by se měla politická reprezentace aktivně podílet na vytváření takového klimatu na krajském úřadě, které by podobné přešlapy vyloučilo.

Osobně pamatuji vytváření struktury krajského úřadu po roce 2000, historicky první hejtman Olomouckého kraje byl a je dodnes můj kolega v Zastupitelstvu města Uničova. V letech 2004–2012 jsem byl členem zastupitelstva a mezi lety 2004–2008 také členem rady kraje. Můžu potvrdit, že před zmiňovanými změnami krajský úřad pracoval velmi efektivně. Pochopil bych, kdyby v průběhu doby nastala potřeba nějakých dílčích změn, ale komplexní změna organizační struktury krajského úřadu byla jednoznačně krok špatným směrem.

Pod heslem „Zjednodušme to“ se chce ODS zaměřit na snížení daní, odvodů, zlepšení bezpečnosti, dopravy, školství či zdravotnictví. V které z výše uvedených oblastí kraj podle vás musí nejvíce přidat?

Domnívám se, že přes řadu již realizovaných investičních akcí je třeba se intenzivně opřít do obnovy silniční sítě II. a III. třídy. Nedostatky sítě komunikací stále ve velké míře komplikují dopravu osob do zaměstnání a za vzděláním, a podnikatelským subjektům dodávky materiálu a odbyt výrobků. Zejména na komunikacích III. třídy je ještě vidět velký dluh. Starostové jednotlivých obcí se, většinou bohužel marně, stále na kraji domáhají oprav těchto komunikací.

Zejména v odlehlejších částech kraje je navíc nutné se ze strany kraje, ve spolupráci s obcemi, aktivně podílet na zajištění základní zdravotní péče.

Co je vaší největší prioritou v nadcházejícím čtyřletém období v oblasti vzdělávání ve vašem kraji, respektive co považujete za největší problém a jak ho chcete řešit?

Politická reprezentace kraje musí zajistit podmínky pro efektivní vzdělávání mládeže v souladu s potřebami pracovního trhu. Zejména je třeba ve spolupráci s vedením jednotlivých měst garantovat jistotu existence stávajícího počtu gymnázií, která připravují absolventy k dalšímu vysokoškolskému studiu. Gymnázia v současnosti tuto jistotu nemají. Vedení kraje si musí uvědomit, že v případě zrušení některého z gymnázií by se dotčený mikroregion stal v rámci kraje periferií.

Stejně tak je nutné zajistit dostatečný počet studentů technických oborů středních škol, aby byly pokryty aktuální potřeby podnikatelských subjektů. Nedostatek zájemců o potřebné studijní obory je možné řešit například zkvalitněním vybavení škol pro odbornou přípravu ve spolupráci s podnikatelskými subjekty. Další možností je takový rozvoj zahraniční spolupráce v rámci kraje a jednotlivých škol, který by zajistil masivnější příchod studentů ze zahraničí, zejména z Ukrajiny.

Potřebné finanční prostředky pro potřebný rozvoj sítě středních škol je možné zajistit například důslednou revizí nemovitého majetku ve správě těchto subjektů, následným odprodejem nepotřebného majetku a zpětným investováním získaných finančních prostředků do vybavení školních dílen a dalších pracovišť pro odbornou přípravu učňů a studentů.

Jaké jsou vaše plány v oblasti bezpečnosti?

V současné době je otázka bezpečnosti velni důležitá. Nutně je třeba zpracovat nové bezpečnostní dokumenty kraje a jednotlivé složky Integrovaného záchranného systému Olomouckého kraje vyškolit a vycvičit tak, aby byly schopny reagovat na aktuální hrozby v souvislosti s vývojem v evropském prostoru.