Na úvod se musím zeptat na aktuální dění: Co říkáte na ruský útok proti Ukrajině?

Můj názor se příliš neliší od stanoviska hnutí SPD, tedy že se jedná o agresi a neomluvitelné narušení mezinárodního systému. I když podobně smýšlí většina obyvatel naší země, ne každý je podle mého názoru ochoten dohlédnout na počátek konfliktu až do roku 1997, kdy se NATO rozšířilo na východ, přes pohrávání si s myšlenkou přijetí Ukrajiny do struktur NATO a EU až po pokus o vyprovokování revoluce při známém Majdanu a následný vleklý konflikt v ruskojazyčné části Ukrajiny.

V každém případě jsme svědky geopolitického otřesu, jehož důsledky zatím můžeme odhadovat jen těžko. Už jenom proto, že toho o skutečných motivech ruského prezidenta zatím nevíme mnoho, podobně ani proč si zahrává s otázkou aktivace ruského jaderného arzenálu.

Neobáváte se v souvislosti s těmito událostmi dalšího zesílení tlaku na potlačení „kremelského narativu“ a využívání hrozby Kremlem k potlačování svobody slova, čehož jsme svědky od nástupu Fialovy vlády?

Jsme svědky i konkrétních činů, v průběhu víkendu totiž došlo k bezprecedentnímu zablokování 22 webových serverů, které se profilují jako neotřelé názorové platformy. Jistě, o některých serverech si můžeme myslet své, ale například v případě „vypnutí“ Nové republiky se jedná o projekt, na kterém se podílí europoslanec Ivan David, poslanec Jaroslav Bašta, Jiří Kobza a další ne zcela nevýznamné osobnosti. Prostě přemýšlejí jinak, je to politická opozice a vláda k jejich vypnutí zneužila krize na Ukrajině.

Na druhou stranu – „osiřelí“ čtenáři se s největší pravděpodobností sesunou na několik málo webů, které jim zbudou, nikoliv před obrazovku České televize. V tom vidím potenciál ke sjednocení chronicky roztříštěné pronárodní politiky. Nezapomeňme, že současná garnitura vládne s menšinovou podporou veřejnosti především proto, že milion hlasů ve volbách propadl; tyto hlasy se nepřetavily v žádný poslanecký mandát a teď ve Sněmovně chybí. Proto nyní může současná pětikoalice konat tak, jak koná. A to ještě můžeme mluvit o štěstí, že Piráti nemají ve vládě vydírací potenciál, to by byl teprve fičák.

• ONLINE: Válka na Ukrajině - minutu po minutě

Již předtím jsme viděli akci bývalého radního ČT Šarapatky „Vypněte nepřítele“, žádajícího vypnutí webů „páté kolony“. Myslíte, že podobné iniciativy budou pokračovat?

Není žádným tajemstvím, že onou pátou kolonou je myšlena pronárodní politika. Co se týče vypínání a cenzurování – především pak ve formě z doby normalizace známého fenoménu autocenzury – v tom tyto iniciativy úspěšné budou. Klíčová je ale otázka, nakolik budou i celospolečensky úspěšné, tedy zda lidé rezignují a večer si pustí „oficiální pravdu“ z ČT nebo Seznam Zpráv.

Podobně je otázka, jestli vládou vynucené zúžení spektra pronárodně orientovaných médií bude následovat i zúžení výběru vlastenecky orientovaných politických stran v jeden, maximálně ve dva subjekty. Roztříštění hlasů do několika stran pod pět procent se nesmí v budoucnu opakovat, důsledky už pociťujeme všichni v zakazování webů. Pokud tedy jde jedno- až dvouprocentním subjektům skutečně o věc, jak často hlásají, pak toto musejí uznat a začít uvažovat o tom, jak nejlépe pomoci subjektům, které mají reálnou naději na úspěch. Především se pak jedná o otázku podpory hnutí SPD.

Ministr vnitra Vít Rakušan již dříve hovořil o tom, že čelíme „pandemii nenávisti“, dále k tomu přidal, že jsme ve válce s dezinformacemi. Hovořil i o právních změnách, které budou postihovat verbální projev.

Ministr vnitra si zahrává s démonem, který ho jednoho dne dožene. Nyní došlo k „vypnutí“ dvacítky vesměs protisystémově pojatých názorových platforem, dříve jsme byli svědky vypnutí několika covidoskeptických blogů, do budoucna se jistě dočkáme i trestání názorů, které nevyhovují oficiální mocenské linii. Všimněte si, že v souvislosti s ukrajinskou krizí z mediálního prostoru zcela zmizela dřívější oblíbená témata LGBT, klimatické změny nebo covidu.

Jsem ale přesvědčen, že po uklidnění situace na Ukrajině se tato témata vrátí se zvýšenou razancí, posílená o „protikremelské“ precedenty. Velmi rychle se jejich rétorika přehoupne do podoby, že kdo není s nimi, je proti nim. Nátlakovým aktivistickým skupinám, notně podporovaným politickými neziskovkami pak bude stačit jen ukazovat prstem a nikdo se neodváží nevyhovět. Nakonec nebude stačit nebýt v opozici, bude třeba halasně nad těmito tématy jásat. A vsadím boty, že tento hon nakonec dožene i jeho autory, neboť revoluce, jak známo, své děti požírá.