Od počátku velké ekonomické krize před sedmi lety byli stále hlasitější kritici současného ekonomického systému, kteří se po krachu amerických bank snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, se ostře naváželi do finančního systému dle nich založeného na bublinách, dominanci dolaru a snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali?

Myslím, že jsme se daleko nedopracovali. Většina hloupých nebo navedených opakuje liberální mantru: bude líp. Ale ono nebude. Většina analytiků vykládá současnou krizi jako nějaké nedopatření, ale ono je toto „nedopatření“ v základech samotného kapitalismu. Obávám se, že nás čeká mnohem hlubší krize, a to v horizontu dalších deseti let.

Mrzí mne, že se tu stále píše a mluví o „budování kapitalismu“ jako kdybychom byli na počátku 90. let, kdy nastupoval k moci Václav Klaus. Liberalismus bez přívlastků, neviditelná ruka trhu, co vše vyřeší, a společnost, založená na nabídce a poptávce je tím nejlepším, co bychom si měli ve svých domovech přát. Přitom poslední fáze je v duchu: zadlužte se, zadlužte se. A když se všichni zadluží, titíž křičí: Jste dlužníci, dlužníci! A to poslední heslo je: plaťte (parazitům)!

Výrazným rysem tohoto systému, co zažíváme v souvislosti s Řeckem, je rozpad státu. Ten byl přitom jediným a posledním garantem sanace dluhů, jež způsobily všechny ty finanční bubliny, a které zaplatili lidé. Mimochodem, všimli jste si návrhu středopravé vlády finského premiéra Juhy Petri Sipiläa, jež se rozhodla k experimentu s univerzálním příjmem? Základní příspěvek 1000 eur měsíčně by se vyplácel každému občanovi bez ohledu na věk, společenské postavení nebo zdraví.

To svědčí mimochodem o tom, že liberalismus narazil na dno. Chce-li si stát ještě udržet své další kontury, nemůže být v otroctví bank a finančních institucí, ale musí zahájit vlastní sebevědomý postup. Ve Finsku návrh podporuje 79% obyvatel. Jak by to dopadlo u nás?

Co říci o úspěšnosti pojmů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Vidím to ryze apokalypticky. Myslím si ostatně, že náš současný příběh má všechny rysy apokalypsy. V té souvislosti stojí za to promyslet, do jaké míry jsme podlehli propagandě o vítězství demokracie nad komunismem. Protože ani jeden termín nemá v zásadě opodstatnění: my zde nežijeme v demokracii a předtím jsme nežili v komunismu. Byly to jen dvě tváře kapitalismu. Tzv. komunismus neboli reálný socialismus, byl v zásadě státem řízeným kapitalismem, zatímco ten tzv. demokratický se silným nástupem globalizace, o níž dělal bývalý prezident Václav Havel jen zoufalé konference, dorazil i sem.

Výsledkem je skutečnost, že prožíváme totální odlidštění vztahů: ekonomických, společenských, a řekl bych i vztahů intimních. Proměňuje se vše v otázce vztahů, které jsou stále více v duchu: co za co, a co za kolik, a láska a přátelství jsou tak vzácné kategorie, jako nikdy. Žijeme otřesný zánik společnosti, v níž se stává člověk člověku ne vlkem, ale děvkou. Jeden na druhém profituje, parazituje, okrádá ho, psychicky i fyzicky.

Dal by se v tom najít i rys optimismu, jistě, odněkud musí přijit odmítnutí tohoto systému, vzpoura, pokus o něco více, než jen blouznění o tzv. občanské společnosti. Ale nevidím tady moc zřídel odporu, jen rezignaci, apatii, a pokus o vymizení. Což patrně souvisí i s revolucí informačních technologií, které po prvotním nadšení, kdy jim spousta lidí propadla, jen vztahy ničí.

Kdysi jsem chodil do Svobodného slova jako elév, abych si jen tak pokecal... Dnes se všichni vykecávají na Facebooku, ale chybí tomu ta samozřejmost a příjemnost setkávání; Facebook navíc, po odhaleních s NSA, vypadá jen jako předsunutá hlídka amerických rozvědek v orwellovském smyslu slova. Big brother is watching you. Tak, teď je to tady, a není to podobenství o SSSR, ale o dnešním kapitalismu, co se převléká do beránčího roucha demokracie. A jsou lidé, co to ještě žerou: chodí k volbám, kroužkují… místo toho, aby se rozhodli ten systém en bloc odmítnout!

Budoucnost ekonomického řádu světa? Bude záležet na alternativních podobách toho, jaký by mohl „jiný řád“ světa být. Zajímavé, jak se do vizí nevejde ani Rusko, ani Čína. O Rusku my víme jen to nejhorší, zatímco všichni prodavači na Vinohradech jsou buď Číňané nebo Vietnamci. O čem to svědčí? Ptejme se podoby našich rodin, ptejme se na rozpadlé vztahy, kde víra nic neznamená. Návrat konzervatismu? Ano, možná… možná nás právě toto čeká. Jak to souvisí s ekonomikou? Pokud nechceme zaniknout, musíme se rozmnožovat.