První kolo francouzských prezidentských voleb, které má proběhnout 23. dubna, se blíží. Jak si nyní podle vás stojí jednotliví kandidáti a jaká nálada panuje ve Francii?

Průzkumy veřejného mínění jsou pravidelně uveřejňované, snad je zbytečné je zde znovu zmiňovat. Perspektiva, že se nakonec stane francouzským prezidentem Emmanuel Macron, se mi ovšem jeví jako katastrofální. Nebylo by to nic lepšího než to, co je nyní.

Je možnost Franςoise Fillona zvítězit kvůli jeho skandálu již pohřbena? A co si o celé záležitosti myslíte? On obvinil z komplotu Franςoise Hollanda…

Doufám, že možnost Franςoise Fillona stát se prezidentem ještě pohřbená není. Nemyslím si ale, že je velká. To, že komplot proti němu organizoval Franςois Hollande, je možné. Nakonec to ale není podstatné. Podstatnější se mi zdá, že mnoho voličů jím bylo asi ovlivněno.

Macronův elektorát je značně ideově slabý – a jeho volatilita vysoká. Téměř třetina voličů, nějakých 34 procent, také ještě neví, komu vlastně hodí svůj hlas... To prý může nahrát Le Penové, která má pevné jádro příznivců. Řada voličů se prý také bojí v průzkumech přiznat, že budou volit Le Penovou, čili její čísla mohou být v průzkumech podhodnocena a reálnou podporu může mít vyšší. Co o tom soudíte?

Souhlasím s názorem, že Macronův elektorát je ideově slabý. V každém případě se Macron jeví jako někdo, pro koho jeho osobní úspěch je důležitější než všechno ostatní. Ovšem to asi neplatí pouze o něm. Co se Le Penové týče, doufám, že její šance jsou skutečně v průzkumech podhodnocované.

Co je vlastně Emmanuel Macron zač? A jaký má názor na imigraci, islamizaci a tak dále?

Emmanuel Macron se narodil v roce 1977 ve městě Amiens, kde jeho otec vyučoval na lékařské fakultě. I jeho matka je lékařkou. Vystudoval jezuitské gymnázium, filozofickou fakultu, Školu politických věd a Národní školu administrativy. Pak pracoval jako generální finanční inspektor na ministerstvu financí. Potom ale přešel ze státních služeb do soukromého sektoru a zabýval se investicemi v bance Rothschild a Cie.

V roce 2006 vstoupil do Socialistické strany. V roce 2012 se stal zástupcem generálního sekretáře prezidenta republiky a v roce 2014 ministrem hospodářství a průmyslu ve druhé vládě socialisty Manuela Vallse. V roce 2015 opustil Socialistickou stranu a v roce 2016 založil hnutí „En Marche!“ (Do pochodu!). Generálním tajemníkem tohoto hnutí je Richard Ferrand, který byl členem Socialistické strany od roku 1980, socialistickým poslancem od roku 2012. Ze státních peněz financoval hnutí Solidarita Francie s Palestinou, které je označováno jako vysloveně antisemitské.

Emmanuel Macron je svými odpůrci označován jako loutka vysokých financí ve službách Hollanda, Merkelové a mondialistické nomenklatury. Mezi jeho spojence je počítán jak „umírněný“ Franςois Bayrou, tak známý ultralevičák Daniel Cohn-Bendit.

Francouzské vlastence Macron pohněval především svým výrokem, že francouzská přítomnost v Alžírsku v letech 1830–1962 byla „zločinem proti lidskosti“. Je jasné, že to řekl, aby si získal muslimské voliče. V tradičně pravicové oblasti Vendée zase v srpnu 2016 řekl, že poctivost ho nutí říci, že není socialistou.

Snad stojí za to zmínit i jeho osobní život. Je mu necelých čtyřicet a od dospívání žije se ženou o dvacet čtyři let starší, než je on, jeho bývalou profesorkou. Žádné společné děti nemají. Ona má tři děti z prvního manželství. Možná to také o něčem svědčí. Současné západní společnosti odmítají boj, úsilí. Chtějí pouze konzumovat. Víme, že psychoanalytici rozlišují různá stadia vývoje lidského libida. První fází je orální stáadium. Kojenec se nepotřebuje s nikým prát. Potřebuje jenom vychutnávat dobré mateřské mléko. Teprve když chlapec dojde do genitálního stadia, tak se musí ukázat jako ten silnější. Příroda potřebuje, aby jen ti se rozmnožili. Tak s panem Macronem, který zůstal zafixován na jakousi náhradní maminku, se asi snadno ztotožní všichni ti současní pacifisté, mnichované a kapitulanti.